Karel Havlík
Svatostánky - kostely, chrámy, kaple a kapličky spojuje slovo Boží, zdroj vesmírné síly, ušlechtilé myšlenky, harmonie a dobro. Vstupem do letitých prostor, ve kterých se uchovala moudrost věků, jistě ucítíte jejich závan. Historie budování kostelů a kapliček je spjata s příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje do Čech. Zastavme se u některých namátkou vybraných křesťanských památek na Domažlicku, jižním Plzeňsku a Klatovsku.
Svědectví archeologů
Archeologové, kteří v devadesátých létech uplynulého století prováděli průzkum někdejšího
domažlického městského kostela u sv. Jakuba Apoštola, vyslovili hypotézu, že mohlo jít o první křesťanskou stavbu za hraničními lesy v bývalé trhové osadě Domažlicích. O tom, že se jednalo o jeden z nejstarších kostelů v Čechách svědčí doklad o privilegiu krále Přemysla Otakara I. Nález stříbrného denáru datuje domažlickou svatyni do X. století.
U kostela byla postavena v roce 1392 kaple sv. Petra, která se nedočkala vysokého věku - husité ji pobořili v patnáctém století. Dnes stojí v těchto místech starobylý a památný gotický kostel Zvěstování Panny Marie.
Stavitelský klenot
Na Pannu Marii nezapomněli pobožní Chodové při budování svatyně na domažlickém náměstí. Dnešní arciděkanský chrám Páně zasvěcený Narození Panny Marie představuje stavitelský klenot. Po velkém požáru města v polovině 18. století byl kostel barokně přestavěn a z původní gotické stavby zůstaly zachovány křížové klenby a profilované portály. Klenutí chrámové lodi zdobí bohaté frézky. Kulatá a trochu vychýlená věž chrámu tvoří typickou dominantu Domažlic.
Pozoruhodnými klenbami se také pyšní gotické kostely v Loučimi a v Úbočí na Kdyňsku pocházející pravděpodobně ze 13. století. Za stavební unikát je rovněž považován poutní kostel sv. Anny v Tanaberku. Upomínkou na památnou bitvu, která se udála mezi Čechy a Němci v roce 1040, je kostelík sv. Václava na Brůdku ve Všerubském průsmyku.
Západně od Holýšova se tyčí na holém návrší kostel zasvěcený sv. Barboře – patronce horníků. Dříve zde stála dřevěná hornická kaple zmiňovaná již v roce 1587. V interiéru jsou dodnes patrné frézky z roku 1786 z náměty se života sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého.
Kostel s katakombami
Klatovy, které ve své době patřily k výstavným městům českého království, se pyšní největším počtem kostelů v městě okresního formátu. Pravděpodobně nejstarším kostelem je děkanský Narození Panny Marie z 13. století. V západní části náměstí dominuje kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce z roku 1717, který byl součástí zdejší jezuitské koleje s věhlasnými katakombami původně pohřební kryptou, se tři sta let zachovalými mumiemi. Kostel totiž vynikal důmyslným větracím systémem zabezpečující proudění suchého vzduchu do podzemí.
V Klatovech jsou také kostely sv. Vavřince, sv. Martina a sv. Anny. Obě posledně jmenované památky se nacházejí na vrchu Hůrka směrem na Domažlice.
Šumavské svatyně
Žihobce položené na úpatí šumavských kopců, se mohou pochlubit velkolepým kostelem z druhé poloviny 18. století, který nahradil bývalý gotický kostelík.
Na vrchu Mouřenci po levém břehu Otavy, leží v místech někdejší kapličky, jeden z nejstarších šumavských kostelů, zasvěcený sv. Mauriciu - Mouřenci s dochovanou kostnicí a hřbitovem s hroby převážně sudetských Němců, o které se dnes mohou starat potomci zemřelých.
Kostel sv. Vintíře na Dobré Vodě u Hartmanic, jediný toho zasvěcení na světě, se pyšní světovým unikátem - skleněným oltářem o rozměrech 4,5 x 3,2 m .Oltář tvoří tři díly - střední znázorňuje Kristovu oběť na kříži doplněnou latinským textem z evangelia v. Jana " Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život." Postranní díly zobrazují světce, kteří mají historický nebo osobní vztah k poustevníku Vintířovi,který u Dobré Vody kdysi žil.
Kašperskohorský gotický kostel sv. Mikuláše, světci s atributem tří zlatých koulí, je úzce spojen
s hornickou minulostí královského města. Postavili jej horníci zdejších středověkých zlatonosných šachet. Jedinečnou uměleckou výzdobu představují gotické nástěnné malby s postavami sv. Mikuláše a sv. Doroty s Ježíškem ,převážně z dob panování Karla IV.
Tvar věže podobné kostelíku železnorudskému, má novogotický kostel sv. Štěpána, na šumavské Kvildě ležící 1065 metrů nad mořem. Původní dřevěný kostelík vyhořel koncem 19. století.
V nejzazším cípu Klatovska stojí u Strašína na Sušicku na ostrohu zvaném Hůrka kostel Narození Panny Marie. Kdysi tady pobýval, jak praví legenda, poustevník jemuž se Panna Marie zjevila, dotkla se skály odkud vytryskl pramen. Díky zázraku zde stojí kostelík z první poloviny 13. století. Z románsko gotické stavby se dodnes zachovala hmota kostelní věže. Současná podoba trojlodního kostela je barokní.
Vesnička Nicov za Kašperskými Horami se honosí nejvýše položenou románskou kostelní
budovou v Čechách. Kostelík sv. Martina je jednolodní s čtvercovým prebystářem a hranolovitou věží. V interiéru upoutá dřevořezba sv. Martina na koni s klečícím žebrákem.
Pošumavská perla
Za barokní perlu Klatovska je pokládán poutní kostel Narození Panny Marie v Nicově u Plánice postavený na úsvitu 18. století barokním architektem K. I. Dienzenhoferem. Historici a architekti jej považují za nejkrásnější a stavitelsky nejčistší dílo Diezenhoferovo. Zvláštností je, že stavba stojí, podobně jako konvent v Plasích, na dřevěných pilotech. Výjimkou je i orientace osy kostela na jih, k dalekému Římu, zatímco většina katolických staveb směřuje k východu.
Skvělé barokní dílo Diezenhoferovo představuje barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích vybudovaný na přelomu první a druhé poloviny osmnáctého století. V parku pod chrámem je pamětní deska zdejšího slavného rodáka a českého kantora Jakuba Jana Ryby, autora proslulé vánoční mše Hej, mistře.
V Nepomuku stojí kostel sv. Jana Nepomuckého rovněž projektovaný Diezenhoferem, který se osobně zúčastnil položení základního kamene. V nedalekých Kasejovicích se tyčí uprostřed obce raně gotický kostel patrona horníků sv.Jakuba, který v 18. století dostal barokní podobu.
Anděl Strážce nad Sušicí
Největší šumavská barokní poutní kaple sv. Anděla Strážce zdobí vrchol pahorku Stráž nad sušickou Otavou. K původu svatyně se váže legenda. V zalesněné Stráži prý si hrávaly děti a jeden chlapec měl při skotačení šlápnout na hada, který se mu ovinul kolem nohy a hrozivě syčel. Zděšený hoch pohlédl k nebi a uzřel anděla, který se k němu nakláněl. Zjevení zmizelo až když se had odplazil. Na památku dramatické události vystavěli šťastní rodiče spolu s obyvateli Sušice kapli s obrazem sv. Anděla Strážce. Ve skutečnosti měla být kaple postavena z popudu kazatele z kostela sv. Václava a člena zdejšího kapuciánského řádu.
Kaple byla v první polovině 18. století obestavěna a v rozích čtvercového prostranství zřízeny čtyři kapličky zasvěcené sv. Máří Magdaleně, Panně Marii Zellské, sv. Floriánu a sv. Janu Nepomuckému.
Zrodily se nové kaple
Zhůří je jednou z šumavských obcí, které zanikly po druhé světové válce. Již v květnu roku pětačtyřicátého zažila vesnička krvavé drama. V boji s fanatizovanými esesáky a členy Hitlerjugend tady zahynulo deset amerických osvoboditelů z Pattonovy armády. Po právem vysídlených sudetských Němcích se do vesničky nastěhovali Češi a Slováci. Zůstalo pár smíšených a slušných německých rodin zdejších usedlíků. V padesátých létech se obec octla v přísně střeženém vojenském pásmu a lidé ji museli opustit. Víska zmizela spolu s kostelíkem nejsvětější Trojice s typickou hranolovitou věží, z povrchu zemského. Až v polovině devadesátých let mohla být v prostoru zaniklého Zhůří vystavěna nová kaple zasvěcená nejsvětěšjší Trojici.
Nové kaple přibyly v posledním desetiletí například v Kochánově na Petrovicku, Prášilech,
v Pohorsku na Nezdicku aj. Architektonicky zvláštní je kaple na návsi v Pohorsku. Má vysokou věžičku se zvonicí jaké není daleko široko k vidění.
V Železné Rudě rekonstruovali a nově vysvětili poblíž železničního nádraží stojící kapličku sv. Antonína a sv. Barbory s typickou šumavskou šindelovou stříškou.
Zajímavý osud má pětašedesát let stará kaple sv. Antonína v Luženičkách na Domažlicku. Motivem k její stavbě se staly neshody mezi blízkými Luženicemi, kde stála kaple sv. Anny a Luženičkami, protože obyvatelé Luženiček si přáli také vlastní malý svatostánek.
Zvoníci od kaple sv. Jana Nepomuckého
Přes dvě stě let existuje kaple sv. Jana Nepomuckého v Horní Kamenici u Staňkov na Domažlicku. Obyvatelé ji postavili na místě dřívější vyhořelé kaple. Už tehdy se o svatyni starala rodina Fišerova bydlící hned vedle. "O kapli naše rodina pečuje možná dvě stě let. Věřící jsme od nepaměti a Bůh nám dává sílu. Dřívější kaple stála za našim domem a staral se o ni i dědeček. Mohl za to obdělávat zdejší farské pole, " vzpomíná na rodinou tradici paní Anežka Fišerová a pokračuje : "Dědeček chodil zvonit také do nové kaple."
Po dědečkovi, který býval známým obecním kovářem, zvonila až do roku 1979 dcera Anežka, matka paní Anežky, která zvonění pak převzala.
" Zvonilo se na mši a sloužily se tady křtiny a oddávaly svatby. Také maminka chodívala zvonit třikrát denně a já chodím v neděli o poledni, zvoním i umíráček a hranu.To se zvoní vždy v poledne den před pohřbem."
Svatostánek u Čínova
Vypráví se jak těhotná žena vstoupila do kaple, zapálila svíčku, poklekla a modlila se k Panně Marii, aby se děťátko narodilo zdravé. Záhy po jejím odchodu dřevěný svatostánek stojící na okraji lesíka nedaleko Čínova vzplál a lehl popelem. Podařilo se zachránit jen sošku Panny Marie.
„Dodnes jsou na ni patrné stopy po plamenech,“ připomněl rodák z Čínova umělecký kovář Miloslav Trefanec a rozpovídal se: „ Bolestná událost, která se stala na sklonku předminulého století, nenechala v našem pošumavském kraji nikoho v klidu. V roce 1897 sesbírali zdejší starousedlíci tolik peněz, aby vystačily na postavení nové zděné kaple v podobě jakou má dodnes.“
Památkáři považují stavbu za unikátní. V širokém okolí v Pošumaví a na Šumavě není podobná kaple k vidění. Od jiných se liší zvláštní skoro dvoumetrovou špicí tyčící se nad vchodem ve tvaru, který vídáme na chrámových a kostelních objektech pozdního středověku.
„Je to novogotický roh. Stejné rohy jsou v nejstarším klatovském kamenném kostele u Bílé věže,“ prozradil skoro sedmdesátiletý bělovlasý muž, který se zasloužil o to, aby se kapli vrátila po létech chátrání staronová tvář. Vypravil se totiž ve šlépějích svoji maminky, která za časů budování socialismu o svatyni obětavě pečovala s celou rodinou. „ Kdopak se, až tady nebudu, o kapličku postará,“ ptala se, než odešla na věčnost v požehnaném věku osmasedmdesáti let.
Ani po smrti maminky kaple neosiřela. Trefancova rodina nezapomněla na její poslední slova. Na volání po úplné opravě chátrající stavby se začalo slyšet až koncem devadesátých let.
„Na kapličku byl žalostný pohled. Proděravělou střechou stékaly při dešti po stěnách praménky vody a poškozovaly obrazy. Se starostou Bolešin, na jejichž katastrálním území kaple stojí, jsem se domlouval o opravě střechy s tím, že jsem také přispěl peněžním darem,“ vzpomíná čínovský kovář, o jehož umění už tehdy kolovaly pochvalné zvěsti.
Kaple sice přežila rok 2000, ale celková renovace byla nezbytná. Obec, která neměla peněz nazbyt, opravy odkládala. „Nemohl jsem se na to už dívat. Spočítal jsem úspory a sehnal jsem partu šikovných zedníků. Vykoval jsem mříž a nechal odlít třiceti kilogramový bronzový zvon a namontoval jej tak, že se nedá sejmout,“ dodal skromně pan Trefanec, aniž by se slovem zmínil o vysoké částce za opravy.
„Mám z toho dobrý pocit, že tady po mě zůstane pro budoucí pokolení, kromě vykovaného železa, také kaple spjatá s osudem našeho kraje. Víte, měli bychom se občas zastavit a rozjímat. Myslím, že život nestojí jenom na hmotném, ale především na duchovním bohatství,“ pravil člověk, jemuž udělil ministr kultury Pavel Dostál jako jedinému na Klatovsku čestný titul Nositel tradice lidového řemesla. 17.1.012
