Karel Havlík
Básník, spisovatel a fejetonista Jan Neruda v roce 1879 v Humorných listech : „Máte – li kde starou pannu, škaredou a zvetšelou, pošlete ji do Kolovče, oni vám ji přemelou.”
Divotvorný mlýn na přemílání stařenek v mladé krasavice je k vidění v kolovečeském Muzeu techniky a řemesel, které slavilo patnáctileté výročí svého založení. O mlýnu koluje legenda od poloviny předminulého století. O hrnčířské rodině Volfů, která muzeum vlastní, se ví od konce osmnáctého století, z doby osvícenecké, kdy u nás vládl císař Josef II. a ve Francii žila jeho sestra Antoinetta s Ludvíkem XVI.
Již od patnáctého století se datuje v Kolovči výroba hrnčířského a kamnářského zboží. Typickou zvláštností zdejších produktů tkví v krajovém a osobitém pojetí ozdobných motivů, které se nedají zaměnit. Možná i proto je tradiční „Kolovečská mísa“ uložená ve sbírkách Národního muzea v Praze..Po sedm generací se v rodině dědí pravé chodské hrnčířství z otce na syna. A že nejde o umění ledajaké, to dokládá například ocenění Martinova dědečka Františka Volfa z roku 1925 na světové výstavě v Paříži a tituly jeho otce Rudolfa z roku 1975 „Mistr lidové umělecké tvorby ” a z roku 2001 „Nositel tradice lidových řemesel.”
Druhým koníčkem hrnčířů se stalo sbírání historických výrobních prostředků Dodnes shromáždili na devíti stech metrech čtverečních výstavní plochy na 6000 exponátů starých až dvě stovky let. Podařilo se jim tak vytvořit bezmála padesát ucelených řemeslnických dílen a někdejších živností. Návštěvníci, kterých loni přišel rekordní počet 6 tisíc, se v muzeu seznámili s prací a pracovními nástroji kováře, ševce, řezníka, pekaře, cukráře, koláře, truhláře, sedláře, kartáčníka, krejčího a dalších, spatřili holičství a kadeřnictví, malou tkalcovnu, zubní ordinaci z první třetiny minulého století, sto let starou hasičskou zbrojnici a hostinec, kam mohl zavítat i Jan Neruda,” sdělil Martin Volf s dovětkem, že letos přibudou v muzeu dnes již zapomenuté obory cihlář a vlásenkář. V oddělených výstavních místnostech, postavených za domem, se představuje např. ruční mandl z roku 1880, unikátní renovovaný a jezdící motorový kočár z úsvitu uplynulého století, historická Francisova vodní turbína i betlém lepený na dřevěné desky krátce před první světovou válkou s figurkami ve stylu malíře Mikuláše Alše.S výrobou hrnčířského a kamnářského zboří se v Kolovči na Domažlicku začalo již v 15. století a na jejím počátku se vynořila i Volfova rodina, která v závěru minulého století odstartovala novou tradici a povzbudila zdejší cestovní ruch.
