Karmášek vydal knihu ADVENT A VÁNOČNÍ ZVYKY NA ŠUMAVĚ
Předvánoční knižní trh letos vhodně obohacuje knížka Advent a vánoční zvyky na Šumavě autora Vladimíra Horpeniaka, která v těchto dnech vyšla v regionálním nakladatelství Karmášek v Českých Budějovicích. Jedná se o třetí podstatně přepracované a doplněné vydání úspěšného titulu, tentokráte v nakladatelské edici Historie za podpory Muzea Šumavy.
Více než stostránková publikace čtvercového formátu vyniká již od prvního pohledu velkým množstvím ilustrací i skvělou grafickou úpravou, které se ujala akademická malířka Pavla Kroupová. Autor jí dal k dispozici množství novodobých i historických fotografií, dále řadu reprodukcí uměleckých památek, lidových dřevořezeb, betlémů, obrázků na skle, různých maleb i rytin. Ke zdaru knihy přispěla rovněž vynikající spolupráce zkušeného šumavského fotografa Jana Kavaleho.
Historik PhDr.Vladimír Horpeniak z Muzea Šumavy v Sušici a Kašperských Horách, ve své knížce připomíná postavení adventu a vánočních svátků v běhu církevního roku. V barvitém líčení ožívají zvyky předvánočního času, například obchůzky Barborek, Mikuláše a Lucíí – Lucek. Společenský život v Pošumaví dříve ožíval zejména po skončení podzimních zemědělských prací, kdy se lidé scházeli na hrátky zejména při dračkách a přástkách. Typickým prvkem tradičního českého adventu jsou zpěvy v rámci časných ranních mší k poctě Panny Marie – takzvané roráty, které mají svůj původ již v době Karla IV. O tento svérázný chrámový zpěv v adventním čase pečovala především literátská bratrstva, která známe i z prostředí pošumavských měst a městeček. Hlavní pozornost Horpeniak věnuje vánočním zvykům. Překvapuje například zjištění, že vánoční stromek se na pošumavském venkově prosazoval poměrně pozdě, nezřídka až kolem první světové války.
Nejvíce zvyků patřilo i na Šumavě tradičně Štědrému večeru. Poměrně jsou zajímavé informace o sváteční lidové stravě. Specialitou, jakýmsi obřadním jídlem, byla o štědrovečerní večeři na horní Šumavě takzvaná "Zwetschenbritschka“ – vařené sušené švestky ve vlastní šťávě s cukrem a skořicí. K šumavským zvláštnostem patřily kdysi hojně rozšířené lidové hry o Ježíškovi se zpěvy, které provozovala především mládež. Místní kronikáři a učitelé podrobně zachytili také průběh obchůzek koledníků, které zvláště soustřeďovaly do svátků sv. Štěpána, sv. Tří králů a na Nový rok.
Svérázné koledování přinesli ze své dřívější domoviny na Kašperskohorsko šumavští novoosídlenci – rumunští Slováci v poválečných letech. Střední Šumava, zvláště Kašperské Hory a jejich nejbližší okolí, byly významným starým střediskem betlémářství. Tato tradice jako jedna z mála, má své pokračování i v současné době, například v pracích Karla Tittla, Michala Tesaře a Vladivoje Hracha. Dnes o vánocích ožívají také staré hudební tradice. Nejvíce pastorálních skladeb – zejména mší a tzv. pastorel, bylo zkomponováno pro potřeby kostelních kůrů. Hudební památky si po staletích nacházejí cestu ke svým posluchačům zejména díky amatérským hudebníkům a zpěvákům ze Sušice a Klatov na četných adventních a vánočních koncertech. Sváteční čas i zde u nás na Šumavě oznamuje velebný hlas zvonů, z nichž mnohé vznikly již ve středověku.
Horpeniakova kniha obsahuje rovněž obsáhlou literární přílohu zejména z regionálních ukázek děl slovesného umění od středověku až po 20.století. K nejcennějším patří výběr překladů německy píšících autorů ze Šumavy, na kterém se podílel literární historik a překladatel Jan Mareš z Jihočeské knihovny v Českých Budějovicích.
Sympatické vánoční knížce ze Šumavy lze popřát co nejkratší cestu ke svým čtenářům.
(vh)
