Bohužel je obtížné nalézt způsob, jak glosovat zprávy, např. o vypouštění puštíků bělavých, kriticky to ohroženého druhu, který mizne také v oblasti Šumavy. Informace, na prvý pohled positivní, má podivnou pachuť zpráv z Kocourkova. Zoologové NPŠ jistě vědí, že ochrana živočichů spočívá především v ochraně jejich biotopu. Proto jim není třeba připomínat, že všechny druhy ptáků, hnízdících v dutinách, potřebují pro svou existenci v prvé řadě hnízdní příležitost, tzn. staré doupné stromy.
Je proto s podivem, že význační zoologové naprosto postrádají ekologické myšlení a z nepochopitelných důvodů, díky svému postoji, nechali uhynout lesy právě v lokalitách, kde se vyskytovali a hnízdili také oni puštíci bělaví. Nedomysleli důsledky přemnožení kůrovce po kalamitě Kyril, ke které zpracovávali studie o ekologických dopadech (prof. Bejček a kol.). Podle nich spočívalo hlavní nebezpečí v těžbě a asanaci relativně malého množství stromů. Důsledkem tohoto doporučení se kůrovec namnožil do té míry, že do současné doby byly již vykáceny lesy na rozloze nejméně 1250 ha a to není konečná plocha. Na hřebenech hor uhynulo kolem 14 tis. hektarů lesa. Všude tam nebude moci hnízdit celá řada chráněných druhů, včetně puštíka bělavého, po dobu nejméně 80 – 100 let.
To je bohužel zpráva o katastrofě, ke které se nikdo nechce znát, zoologové o ní ze solidarity mlčí, kontrolní orgány MŽP ji přehlížejí a veřejnost se o těchto souvislostech nedozvídá. Vypouštění v zajetí vychovaných ptáků je samo o sobě problematické, navíc to není levná záležitost, což je třeba zdůraznit zejména v současné době. Zprávu o „navrácení vzácné sovy do Šumavských lesů“ není proto možno oslavovat. Spíše je třeba hovořit o tom, jak zhoubné jsou dopady nejrůznějších ideologií, v tomto případě ideologie tzv. nezasahování a ponechání přírody přírodě samé. Rozvrat Šumavské přírody neprovedla příroda, ale lidé. Zprvu zlatokopové, skláři a pastevci, posléze lesníci s hospodařením, zaměřeném na nejvyšší výnos kvalitního, tj. smrkového dříví. Nyní to jsou paradoxně „ochránci PŘÍRODY“ zvláštního ražení, jimž se dostala politická moc. Svou vinu mají bohužel také samozvaní vědci, včetně některých médií, kteří se nekriticky považují za jediné kompetentní. O problémech prostě nediskutují, i když nejsou schopni celostně, tj. ekologicky uvažovat a dohlédnout na důsledky svých rozhodnutí.
Radomír Mrkva
