Kdo by se chtěl vydat se po stopách švédských vojáků, kteří se v první polovině sedmnáctého století potulovali v západním cípu Šumavy, nesmí příliš důvěřovat novým turistickým mapám. Na jedné pestrobarevné mapě umístěné na rozcestí poblíž Vatětic na Sušicku je umístěn válečný hrob vetřelců ze Švédska u potoka v protáhlém údolí hned vedle dnes již vyschlých rybníčků. Pokud uvěříte nakresleným symbolům s kříži, pak žádný hrob zaručeně nenaleznete. Pokud se však zeptáte vatětických starousedlíků na hrob můžete při troše štěstí na jeho pozůstatky narazit.
Z prořídlé vatětické osady se dostanete na starou a místy kamenitou lesní cestu vedoucí ke kostelu na Mouřenci. Putujete po horském hřebeni s překrásným výhledem do zmíněného údolí a na panoráma hraničních hor. Zhruba v polovině cesty si možná povšimnete nevysoké kapličky stojící uprostřed čtvercového kamenného hrazení. Nikde slovo o válečném hrobu. Pouze kříž a německý nápis velebící všemohoucího Boha dává tušit, že by mohlo jít o staré hromadné pohřebiště.
Kolik švédských žoldnéřů, kteří Šumavou kráčeli někdy kolem roku 1632 v období Třicetileté války tady ulehlo k věčnému spánku není dodnes známo. Nikdo ani neví zda opravdu šlo o jeden z ozbrojených oddílů krále Gustava Adolfa, který pronásledoval habsburského vojevůdce Tillyho do Bavorska, aby ho v bitvě u Lechu rozdrtil. Není zcela vyloučeno, že v hrobě odpočívají bojovníci, kteří dlouhé a jistě trudné cestování šumavskými hvozdy neunesli anebo podlehli chorobám a zraněním. Je také možné, že švédská bojůvka drancovala zdejší osady a mohla zaútočit i na Hartmanice. Rabování, loupení, znásilňování a kradení nebylo žoldákům z dalekého severu cizí. Vždyť v Praze ukradli co jim pod ruce přišlo.
Putující soldatesce patrně neušlo, že ve zdejším na pohled chudém kraji, se od středověku dolovalo zlato. Hora s příznačným názvem Hamižná tyčící se nad Hartmanicemi je toho dodnes dokladem. Nepochybně opět neváhali loupit a vraždit. Tentokrát se jim to asi nevyplatilo. Rozezlení šumavští obyvatelé se nemuseli hrstky loupeživých a hamižných Švédů zaleknout a pobít je a pohřbít daleko od svých domovů.
Zda se tak opravdu stalo, nevíme. Archeologové a vojenští historici by mohli vnést do tragických šumavských událostí přes tři sta let starých více světla. Zatím o tom nemá zřejmě jasno ani Odbor krizového řízení Plzeňského kraje, neboť nám neposkytl žádné bližší informace. Ví se pouze, že válečný hrob švédských bojovníků vzdálený zhruba dva kilometry od Vatětic a kilometr od kostela na Modřenci patří z bezmála tisíce tří set válečných hrobů evidovaných v našem regionu k těm nejstarším. (kh)
