Železná opona | Šumava Net.CZ

Příznačné označení obludného systému ostnatých drátů, betonových stěn, minových polí, stěn vysokého napětí, strážních stanovišť a samostřílů, který jen v Evropě na stovkách kilometrů odděloval území a státy ovládané moskevskými komunisty a jejich místními poskoky od svobodného světa. Hlavním, byť ne proklamovaným cílem bylo za jakoukoli cenu zabránit občanům socialistických zemí v útěku na Západ.

Československé hranice začaly být střeženy vojskovým způsobem po únorovém komunistickém puči. 6. října roku 1948 přijalo nedemokraticky ustavené Národní shromáždění neblaze proslulý zákon 231/48Sb. na ochranu lidově demokratické republiky, který mj. kvalifikoval „neoprávněné opuštění území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu“ jako trestný čin. Na vydání cestovního pasu neměli občané dle zákona č. 53/1949 Sb. právní nárok. V březnu 1949 bylo zároveň přijato vládní usnesení, podle něhož neměly být cesty do zahraničí k soukromým účelům vůbec povolovány, o výjimkách rozhodovalo ministerstva vnitra a v letech 1950–1953 ministerstvo národní bezpečnosti.

1. ledna 1951 začala výstavba drátěných zátarasů, jež lemovaly státní hranici od roku 1952.

První stěna vysoká cca dva metry z neprostupného ostnatého drátu předcházela střední stěnu, která byla v letech 1952 – 1965 napájena smrtícím napětím 3 – 6 tisíc voltů. Poslední stěna sloužila jako zábrana pro zvěř. Systém byl na některých místech doplněn minovými poli. Ta zůstala funkční až do roku 1957.

Na konci roku 1965 bylo rozhodnuto o ukončení elektrifikace zátarasů a byla zahájena instalace nových jednořadových signálních stěn, které probíhaly hlouběji ve vnitrozemí.

Takzvané ženijně technické zabezpečení, stejně jako použití palných zbraní a na volno vypouštěných psů stálo v období komunistické diktatury život minimálně 306 lidí. O život přišlo i 654 příslušníků jednotek PS, z toho však jen 10 při přestřelkách s uprchlíky, ostatní zemřeli při různých nehodách či si sáhli na život.

V červenci roku 1951 byl vydán zákon o ochraně státních hranic, jenž zahrnoval i zřízení Pohraniční stráže. 14. července 1951 ministr národní bezpečnosti upravil právo příslušníků Pohraniční stráže použít zbraň. Nařízení přikazovalo hlídkám PS překazit pokusy lidí o útěk přes hranici za použití palné zbraně, pokud by nereagovali na jejich výzvu k návratu.

Tajné rozkazy ministra vnitra z téhož roku ustanovily na území okresů sousedících s Bavorskem a Rakouskem vytvoření hraničního pásma, které sahalo až 12 km od hranic a zakázaného pásma ve vzdálenosti zhruba 2 km od hranic.

Další rozkazy se týkaly vystěhování nevhodných obyvatel. Přesídlení se týkalo 448 rodin.

Od roku 1952 probíhal proces likvidace domů a ruin v zakázaném a od roku 1957 i v hraničním pásmu. Celkem bylo srovnáno se zemí na 50 000 budov. Zřízením hraničního pásma bylo přímo či nepřímo postiženo 300 měst a obcí.

Fotografie jsou z Bučiny u Kvildy, kde je pozůstatek železné opony přístupný turistům.