Ze silvestrovského pochodu na Boubín

Uplynulo již deset let od doby, kdy je šumavská obec Kubova Huť s nejvýše položenou železniční stanicí v Čechách každoročně v posledním dnu roku nerozlučně spojena s dvěma atrakcemi: s jízdami zvláštních silvestrovských vlaků z Vimperka a výstupem na 1362 m vysoký vrchol Boubína, nejvyššího vrcholu vnitřní části Šumavy.

V předsilvestrovském večeru se dívám z okna penzionu na Kubově Huti na husté kapky deště, které zkrápějí zbytky sněhu a na zledovatělé cestě vytvářejí kaluže. Za těch posledních deset let už se tady o Silvestru vystřídala snad kompletní škála rozmarů počasí – od jeden a půl metrové vrstvy sněhu až po naprosto holou zem bez jediné vločky. Takže počasí na Silvestra nemůže nikoho překvapit ani zaskočit.

V letošním desetiletém jubileu jedou vlaky čtyřikrát a ten první přijíždí již krátce po osmé ranní. Nad Basumským hřebenem se táhnou cáry mraků a sestupují až k železniční zastávce. Proti noci došlo přeci jenom ke zlepšení – přestalo pršet.

Prázdné nádraží se zaplňuje cestujícími - dětmi s rodiči, turisty a historickými postavami, které naplňují letošní námět silvestrovského vlaku: Ze století do století. Přijíždí i vimperský starosta Pavel Dvořák, na jehož hlavě zkouší rozbít atom Marie Curie - Sklodowská. Objevuje se i mistr Jan Hus, aby přítomným kázal pravdu, ale je ostře stíhán církevním inkvizitorem s exekučním týmem. Marie Terezie se tady konečně setkává se svými dcerkami, které ji po celou dobu jízdy ve vlaku hledaly. Nechybí ani král Karel IV. se svými manželkami, středověký rytíř nebo žárlivý Othello.

O zábavu je postaráno a mumraj houstne příjezdem vlaku pravidelné linky ze Strakonic do Volar, který přiváží ve dvou plně obsazených vagonech převážně turisty chtivé zdolání Boubína.

Vyrážím ostrým krokem na Boubín, abych se svým fotoaparátem stihl na vrcholu příchod „hlavní vlny“ jeho silvestrovských pokořitelů. Viditelnost je mizerná, odhaduji tak na 200 metrů, zledovatělá cesta se leskne jako zrcadlo a zpomaluje tempo. Určitě by si dnes přišli na své doktoři a sestry ze silvestrovského vlaku v roce 2001. Na vrcholu mlha ještě více zhoustla a drobně mrholí. Dav pokořitelů vrcholu, kupící se pod rozhlednou, narůstá.

U vstupu na rozhlednu může každý obdržet od starosty Kubovy Huti Zbyňka Kloseho pohlednici Boubína s razítkem Silvestr 2009 a dobrovolně přispět na náklady na rozhlednu, která byla vybudována v roce 2004.

Dosažení vrcholu v posledním dnu v roce se nemůže obejít bez přípitku a přání do nového roku. Posilnění po letošním obtížném výstupu pojal každý individuálně – od sušenek přes mísy s chlebíčky, domácí huspeninu až po tekuté, více či méně koncentrované životabudiče.

Příliš rozehřátí borci se dokonce rozhodli pro sněhovou lázeň. Nálada je výborná a poutníky, kteří se již vydávají na zpáteční cestu, střídají noví, podle toho jak přijíždějí na Kubovu Huť další vlaky.

I malý občánek sem byl vynesen v sedačce. Kohosi pokus vydat se vzhůru s dětským kočárkem jsem pojal jako silvestrovský vtip, jehož pointa končila pár desítek metrů od nádraží.

Poslední den v roce ale končí až o půlnoci, a proto nekončí ani tady odjezdem posledního silvestrovského vlaku zpět do Vimperku. Zastánci nefalšovaného pokoření vrcholů na přelomu roku volí půlnoční výstupy a nejinak je tomu každoročně i na Boubíně. Před deseti lety se nás nahoře sešlo šest, loni už to bylo přes třicet a tentokrát ...?

Na Kubově Huti je krátce před 23 hodinou. Nevidím nikoho, kdo by vypadal na to, že v tomto nečase hodlá podniknout výstup na Boubín. Nasazuji čelovku a vydávám se na cestu. Počasí se nevylepšilo, drobně mrholí a mlha je hustější než ráno. Po denním výstupu více jak tisícovky turistů, je cesta ještě více „umydlená“. Světlo čelovky se tříští v mlze a je vidět jen na pár metrů. Využívám kraje cesty, který není příliš zledovatělý, ale i tak je třeba často přecházet na „lepší“ stranu. Těsně před dosažením hřebene Boubínu se mlha částečně rozplyne a takřka nad hlavou z ní chvílemi proráží měsíční světlo. K vrcholu přicházím pár minut před půlnocí. Dřevěná konstrukce rozhledny je poseta krystalky ledu a shora slyším hlasy.

Setkávám se tu s dvanácti sympatickými mladými lidmi. Kdosi z nich začíná odpočítávat poslední vteřiny do půlnoci. Za mlžnou clonou je slyšet novoroční ohňostroj z Vimperku. Stěsnáni do malého prostoru na špici rozhledny si připíjíme a vzájemně přejeme do právě začínajícího nového roku.