Zázrak krvácení Klatovské Madony nebyl jediný

Karel Havlík

 

Z Kašperských Hor se na úsvitu předminulého století rozletěla legenda o surovém a rozzlobeném čeledínovi, který nelítostně práskal bičem unavené koně. Valaši se zastavili u božích muk s obrazem Panny Marie. Čeledínův bič udeřil i do obličeje Matky Boží. A stal se zázrak. Z čela Marie vytryskl pramének krve.

Podobná scéna se udála v severoitalském městečku RE již 29.dubna 1494. Nevěřící a rozzlobený opilec mrštil kamenem do nevelké frézky Panny Marie namalované na přední straně kostelíku sv. Mauricia. Kámen zasáhl čelo madony a zázrak byl na světě. Z rány na čele počala vytékat krev. Zraněná madona, praví legenda, krvácela ještě dalších osmnáct dní. Kněz zachytil krev do dodnes uchované sklenky.

Zázrak přilákal proudy poutníků. Malíři vytvořili několik věrných kopií obrazu s původním latinským nápisem: „V klíně Matky jest moudrost Otce.“ Jeden z obrazů připutoval z městečka RE do Klatov v roce 1650 s pobožným kominíkem Bartolomějem Rizzotim. Vzácný obraz po něm vyženil krejčí Ondřej Hiršperger. Když se mu dařilo špatně  rozprodával co šlo a uvažoval i o prodeji Panny Marie s Jezulátkem zdejšímu faráři. Dříve než tak učinil vroucně a dlouho se před obrazem modlil. Pojednou spatřil na  čele  Matky Boží kapky krve. „Rudou krůpěj na čele madony jsem zpozoroval již dříve a sestřel ji rukou,“ prozradil prý tenkrát krejčí jezuitskému knězi a jeho žena to měla dosvědčit.

Klatovský obraz se zřejmě stal pokračováním zázračné a nevysvětlitelné vlastnosti své italské předlohy. Dokumentární kniha „Historie klatovské“ sepsaná v roce 1699 Janem Floriánem Hammerschmidem zachytila řadu dobových svědectví o „klatovském zázraku.“ V kostele Narození Panny Marie lidé měli vidět madonu otevírat a zavírat oční víčka. Mnohé jiné překvapily kapky krve. Pohyby očí, zarudnutí oka, blednutí či rudnutí tváří Marie i Ježíškových potvrdili další věřící katolíci.

Klatovská madona zůstala dodnes obdivovaným a vyhledávaným obrazem. Traduje se, že  přinesla některým hluboce věřícím lidem uzdravení a milosrdenství. Chalupa, ve které krejčí Hiršperger poprvé spatřil na čele Panny Marie krev, byla přestavěna na kapli Zjevení Panny Marie s názvem Chaloupka. Totéž se stalo i v Kašperských Horách, kde na místě zázraku postavil zbožný lid kapli Panny Marie Klatovské – Grantl.

Tajemství zázraku nebylo zatím ani v jediném z popisovaných případů rozluštěno. V roce 1962 se v italském městečku RE pokusil profesor Cordiglia zjistit pravdu o původu krve, kterou zachytil tehdejší farář do sklenky. Ukázalo se, že krev ve sklence pocházející údajně z čela madony je lidská a patří do skupiny AB.

Český hematolog primář Josef Časta analyzoval v roce 1985 vzorky odebrané z klatovského obrazu a prohlásil, že jde o lidskou krev.

Poslednímu vědeckému zkoumání se klatovská madona podrobila z podnětu redakce geograficko badatelského magazínu Moskyt. Analýzy se ujali odborníci z pražského Kriminalistického ústavu, kteří odebrali z čela madony vzorky zaschlých tmavých kapkovitých skvrn.

Výsledek nejmodernějších vědeckých postupů, které jsou schopny například zjistit DNA z mnohem starších vzorků, nepotvrdil v zaschlých kapkách přítomnost krve ani jiného biologického materiálu.

Rozbor DNA se prováděl na čtyřech dalších vorcích odebraných ze rtů, tváří madony a Ježíška, krku a z knoflíčků zapínání Ježíškova kabátku. U dvou vzorků zjistili specialisté mužský profil DNA a u dalších pak smíšený profil DNA více než jedné osoby.

Vzorky odejmuté ze středu čela madony, tytéž u  nichž ověřil primář Časta přítomnost lidské krve skupiny AB, nepotvrdily předcházející hematologický rozbor.. Ve vzorcích se neobjevil žádný biologický materiál.

Rovněž snímky obrazu pořízené klasickou kriminalistickou metodou pro odhalení zbytků krve nepřinesly kýžený důkaz. Kapky na čele madony nemohou být od krve, ale zdá se, že tvoří nedílnou součást původní malby.

Důkaz o zázraku, podaný současnou úrovní naší vědy, se nekonal. Skvrny připomínající kapky na obrazu Panny Marie nejsou biologické povahy. Není přesto vyloučeno, že z čela madony mohlo cosi téci. Stopy po tom jsou dodnes patrné a jejich vzorky obsahují DNA! 

Nabízí se soubor hypotéz v podobě otázek: „Viděli skutečně krejčí Hiršperger a očití svědci kapky krve ? Nešlo při otvírání a zavírání  víček očí Panny Marie o zvláštní psychologický fenomén umocněný autosugescí davu? Nebyly skvrny na čele madony skutečně namalovány přesně podle frézky na zdi italského kostela? Z psychologického hlediska je vnímání proces ryze duševní a vidění je funkcí smyslů. Nemohlo být u krejčího a dalších, kteří považovali skvrny za krev přání otcem myšlenky? Šlo opravdu o vzorky z obrazu Klatovské Madony při zkoumání přítomnosti krve hematologem Častou? Nedají se tradované léčivé schopnosti klatovského obrazu spíše přičítat sugesci podpořené pozitivním očekáváním?  Nelze však ani vyloučit silný duchovní náboj plynoucí z historického obrazu Panny Marie Klatovské, který se mohl vytvořit vlivem letitého a vydatného emotivního působení bezpočtu modliteb, proseb i díkůvzdání? Možná je ve hře pozitivní energie obrazu nezjistitelná a neměřitelná současnými vědeckými metodami, ovšem to neznamená, že by nemohla existovat a možná i některým sensitivnějším jedincům pomáhat. Dnešní psychosomatická medicína považuje za prokazatelné fakt, že nemoc je řečí duše a v úvodu každé choroby stojí psychika, která také zcela jistě přispívá k uzdravování.  

Ať je to tak či jinak, nikdo nemůže dnes, tři sta let od zjevení „klatovského zázraku,“ zpochybňovat historickou a nesmírnou duchovní hodnotu Klatovské Madony.

      

 

Reklama – Google