Přinášíme Vám ohlédnutí Františka Janouta za pozdně podzimním cyklovýletem. V tuto dobu často Pošumaví tone v pošmourné mlze, zatímco na Šumavě je krásný a chladný slunečný den. Toto ohlédnutí je možné chápat jako tip na výlet, který je možné uskutečnit v kteroukoliv roční dobu.
Jen s krátkým zpožděním přijel svatý Martin na bílém koni na Šumavu a obdařil jí souvislou sněhovou pokrývkou. Pak ale stačil týden a teplé proudění Šumavu sněhu opět zbavilo. Při tom jako bonus přidalo na tuto dobu obvyklou inverzi - nad vrstvou oblačnosti, do níž se halila níže položená místa, panovaly nahoře sluncem rozzářené dny.
Vydal jsem se na to podívat na vlastní oči v pátek 22. 11. 2019 na horskou pastvinu Hochschachten u bavorské strany hranice. Pro snadnou přístupnost po lesní silničce z Buchenau jsem si dokonce v tuto roční dobu zvolil cyklovýlet. Na kole jsem však musel překonat výškový rozdíl 350 m. Na necelých 7,5 kilometrech se navíc klesne o 80 m do údolí potoka Hirschbach, které se musí znovu nastoupat, čímž se celková nastoupaná výška zvýší na 430 m. Odměnou za „cyklovolbu“ je zpáteční cesta, která se na kole takřka bez námahy zvládne za 20 minut.
Výchozí místo – Buchenau, parkoviště u restaurace Zum Latschensee (1). Podle směrovky na Hochschachten stoupá asfaltová silnička jako cyklostezka č. 14 až na křižovatku 2,5 km nad Buchenau před ostrou protisměrnou zatáčkou, kde se stáčí na Spiegelhütte (2).
Na Hochschaten vzdálené odtud 4,9 km vede cyklostezka označená č. 6 ve směru na přehradní nádrž Frauenau již jen jako štěrkovaná silnička. Stoupá dál 1,3 km přes zmíněnou serpentinu na hřeben vrcholu Hirschberg (1073 m n. m.) (3) a pak 1,5 km klesá 80 výškových metrů k údolí potoka Hirschbach, který cesta překračuje ve 180-ti stupňové zatáčce po starém kamenném mostě (4).
Toto romantické místo jakoby dýchalo historií a určitě stojí za zastavení. Potok Hirschbach pramení na jižním svahu Poledníku jako Jelení potok, nad nádrží Hirschbachschwelle přetíná česko-bavorskou hranici a pod ní se prodírá hluboce zařezaným údolím do přehrady Frauenau, která slouží jako nádrž na pitnou vodu. Proto si můžete během dalších 2 km již relativně menšího stoupaní na Hochschachten všimnout modré čtvercové značky „Wasserschutzgebiet Frauenau.“ Ochranné pásmo vodního zdroje je vymezené v okolí všech přítoků do přehrady.
Cílové místo – Hochschachten (5). Bývalá pastvina se nachází v jádrovém území, což je přísně chráněná oblast NP Bayerische Wald. Od 17. století do roku 1965 byla přes léto využívána pro pastvu mladého skotu. Dnes však už k ní přívlastek bývalá jaksi nesedí. K návratu do minulosti se přešlo před několika lety, protože se zjistilo, že díky spásání se zachovává několik druhů vzácných rostlin. Část celé 9,5 ha plochy je proto ohrazena elektrickým ohradníkem. Za pozornost stojí bizarní tvary kmenů a korun starých živých i odumřelých stromů, pod nimiž dříve pastevci nacházeli při žhavém slunci stín.
Pokud přijedete k Hochschachten na kole, můžete přes pastvinu a po dalších zdejších zajímavých lokalitách, pokračovat po tzv. zážitkové cestě jen pěšky. Na cyklisty je tady pamatováno parkovištěm pro jízdní kola, na němž si je mohou uzamknout ke kovovým rámům. Při nepříznivém počasí je pro turisty k dispozici přístřešek (Schutzhütte). Zážitková okružní trasa „Erlebnisweg Schachten und Filze“ prochází přes Hochschachten a přes slatě Latschenfilz s jezírkem Latschensee na blízkou sousední pastvinu Kohlschachten. Tady je možno buď pokračovat po okružní zážitkové trase k výchozímu místu pod Hochschachten nebo si trasu prodloužit o 4 km a zajít si do dva kilometry vzdálené půvabné slatě s jezírky Zwieselterfilz.
Tentokrát jsem si od zaparkovaného kola zvolil jen část stezky vzhůru přes Hochschachten k rozcestníku, kde probíhá dálková turistická trasa E6 (6) a po ní jsem prošel směrem na Roklan necelé 2 km k rozlehlé holině (7). Více mi rychle se krátící den pozdního podzimu nedovolil. Šumavská krajina a příroda vypadá v tomto čase zcela jinak, než je ukazována na pohlednicích. Na okolí česko-bavorské hranice v této oblasti je vidět, jak převládá hnědá a šedivá barva, zejména tam, kde listnaté stromy odhodily své roucho nebo kde uschla tráva. Jinak se zelená vytratila, zůstaly jen mechy a kapradiny a pár zelených smrčků, které se snaží vyrazit mezi popadanými suchými kmeny a stojícími šedými pahýly.
Více snímků Františka Janouta najdete ve fotogalerii ZDE