Mé rodné město SUŠICE není tak velké, abyste tam někoho neznali, ani tak malé, aby vás znal kdekdo. Pokusím se proto zavzpomínat na svého tátu – Václava Kunského, pro kterého je letošní rok tak trochu jubilejní. Bylo by mu letos 130 let a jedenáctého listopadu na Den veteránů je tomu 55 let, co nás opustil a to už přece stojí za vzpomínku, obzvláště když byl francouzským legionářem a jako takový má na vzpomínku v tento den nárok.
Dne 11. listopadu 1918 byla ve Francii podepsána dohoda o příměří. První světová válka skončilaa jedenáctý listopad je od té doby uctíván jako DEN PŘÍMĚŘÍ. Slavil se hlavně v Británii, Francii,v USA a i v Československu. V českých zemích však tradici přerušil protektorát a pak už se slavil jen 9. květen 1945. V roce 1954 se listopadový Den příměří proměnil v demokratické Evropě a v USA na světový Den veteránů a svátek od té doby ctí oběti i účastníci všech válečných konfliktůve světě. Česko se k oslavám připojilo poprvé v roce 1999. Jedná se však jen o uzavřenou záležitost veteránů a armády.
Veřejnost tuto novou tradici tak trochu nepřijala. Víc ji zajímají horentní a neuvěřitelné odměny ve sportu a politice a každodenní reportáže ze života Mistra Karla Gotta.
A byli to právě legionáři, kteří vybojovali Českou republiku. I přesto se ještě pokusím o jednu vzpomínku, spojenou s mým otcem.
V jeho domě v ulici Pod Svatoborem bydlel v roce 1942 pan Rudolf Bednář – úředník z PAPU. Spolu s mým otcem opravovali zbraně pro potřebu případného odporu na Sušicku. Ve hře byla i vysílačka. Po objevení zapomenuté pistole v jeho psacím stole byl Bednář udán gestapu a zamčen v kanceláři. Nečekal na jeho příjezd, smrtelně se postřelil a později zemřel. Bylo to v červnu roku 1942, kdy mu bylo pouhých 30 let.
Určitě 11. listopad patří i jemu.
A na závěr – táta byl „odměněn“ důchodem 605 Kčs měsíčně, z kterého živil čtyřčlenou rodinu a pan Rudolf Bednář je alespoň zmíněn na pamětní desce, která je umístěna na administrativní budově továrny PAP.
Dnešní doba je nakloněna jiným hrdinům, kterým se jejich hrdinství většinou vyplácí.
No a já jsem se v mém životě rozhodl po těžké nemoci podruhé emigrovat. Tentokrát do vnitřní pohody. To znamená mít v pořádku ten svůj mikrosvět, do kterého se dá před chaosem zvenčí a před hloupostí některých lidí utéci.V Sušici 11. listopadu 2017
Jaroslav V. Kunský
