Červený vršek nebo také Rot Hügel či v místním nářečí Rothubl leží v blízkosti obce Chlum, kdysi zvané Humwald. Vydáte-li se pěšky kousek vlevo od silnice, dorazíte na návrší s výhledem na kraj kolem Vltavy, na další vsi, Pěknou, Slunečnou a konečně na majestátní vrchol Hochfichtu. Dnes je toto místo zpustlé, ale kdysi bývalo velmi oblíbeným cílem poutí a procesí nebo jen lidí vracejících se z bohoslužby v kostele svaté Anny v Pěkné.

Kult Panny Marie – Liebe Frau byl v kraji silně rozšířený. Co lidská paměť sahá, stála zde vždy kaplička a vedle ní prýštil ze země pramen. Kolik je takových míst po celé Evropě. Vodě se vždy přisuzovala kouzelná moc, voda uzdravovala chromé a slepé, přinášela lidem požehnání i ochranu před hrozící nemocí. Ještě před válkou zde stála výstavná zděná kaple. Vystřídala starší, ještě dřevěnou kapličku, která zde vítala poutníky ještě do roku 1794. V té době farář z Pěkné P. Ananias Parenski zorganizoval mezi věřícími sbírku a tak ze skromných penízků lidí z Pěkné i okolních vesnic mohla vzniknout větší kaple. Této události předcházela jiná, která se zachovala v paměti lidu a kterou si po dlouhá léta vyprávěli.

Bylo to jedné letní neděli ve svátek Nanebevzetí Panny Marie, kdy ke staré, ještě dřevěné kapličce zamířilo procesí z blízkých vesnic. Scházeli se z Horní Plané, Perneku, Želnavy, Slunečné, Záhvozdí, Uhlíkova i blízké Pěkné, ze samot v okolí, ale i ze vsí vzdálených, jako byly třeba Jelení Vrchy Hiršperky. Lidé mladí i staří, zdraví i nemocní. Pouť byla vždy příležitostí také k setkání lidí, kteří se po celý rok neviděli.

Tak se na pouť vydala také dívenka z nedaleké vsi, říkejme jí třeba Mariechen, doprovázena svojí rodinou.

Byla od narození slepá a víra jí dodávala sílu žít. Všichni na místě poklekli k modlitbám. Pramen křišťálové horské vody poskytl občerstvení a hlavně mladá děvčata si v něm omyla tváře „pro krásu“. Po bohoslužbě se procesí vydalo na zpáteční cestu. Lidé již pomýšleli na své denní starosti, když tu se dav lidí zastavil. Překvapeně všichni hleděli na Mariechen, která vidoucíma očima spatřila konečně svou rodinu, své blízké i sousedy. Celé procesí se po kolenou vrátilo ke kapličce a děkovalo za zázrak.

Nato byla uspořádána P. Parenskim sbírka a díky ní kaple zazářila novotou. Liebe Frau am Roithübl – tak se toto místo nazývalo. Voda podle pověsti přinášela pomoc při očních neduzích a vracela zrak tomu, kdo si v ní omyl tváře.

Roku 1852 bylo farnosti Pěkná a později Želnava uděleno právo v kapli sloužit i mše svaté. Dnes nám zůstal jen příběh a pár historických obrázků.

Tato poměrně výstavná kaple dnes již nestojí.

Současné foto: Kamil Klusák

Text pro ŠumavaNet.CZ: Mirka Fridrichová Kunešová

Mirka Fridrichová Kunešová se narodila v Lounech. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obory výtvarná výchova – čeština. Byla profesorkou výtvarné výchovy na Střední pedagogické škole a na Gymnáziu v Prachaticích. Věnuje se výtvarné tvorbě – malbě obrazů, nástěnné malbě, kresbě a tvorbě tapiserií.