Pohraniční stráž je dodnes velice kontroverzní téma. Ať už máte názor na dané téma jakýkoliv, nemusíte se obávat, že byste vzali knihu do ruky a od začátku až do konce se probírali jednotvárným záznamem o ochraně a ostraze šumavské hranice.
V první řadě bych dílem rád zaplnil další bílé místo v šumavské literatuře. Publikace není jen o Pohraniční stráži, ale o životě lidí na Šumavě u státních hranic v období tzv. Železné opony.
Knihou vás bude provázet mozaika lidí, která od konce druhé světové války až do pádu komunistického režimu na Šumavě pobývala. Základem jsou nepochybně pohraničníci včetně důstojníků (se kterými na jednotkách žili manželky a malé děti). Patří sem však i další příslušníci uniformovaných složek jako vojáci újezdu Dobrá Voda, hláskaři, pracovníci pasové kontroly a celní služby na hraničních přechodech, zřídka i příslušníci vojenského topografického ústavu Dobruška udržující hraniční mezníky na samotných hranicích. Na opačné straně pomezí působily západoněmecké a rakouské složky ostrahy hranic. Dozvíte se tak něco o úkolech Bavorské pohraniční policie, Sboru spolkové ostrahy hranic, Spolkové celní službě a o činnosti 2. lehkého obrněného pluku ze sestavy 7. polní americké armády v SRN. Na ostraze rakouského úseku hranice se podílela Celní stráž, četnictvo a armáda.
Druhou částí mozaiky jsou lidé žijící v pohraničí. Civilnímu obyvatelstvu v liduprázdných zašedlých obcích dělali mnohdy společnost jen pohraničníci. Spolupráce to byla oboustranná - občané hlásili pohyb nežádoucích osob a pohraničníci pořádali pro dělníky a školáky z obce různé kulturní akce. V knize je vylíčen život lidí v Prášilech, na Modravě nebo ve Kvildě. Obyvatelstvo pracovalo v lesích a při zemědělské činnosti na polích a loukách. Některé lokality se nacházely ve hraničním pásmu a i tady musela být součinnost těchto lidí s pohraničníky skloubena. Dozvíte se něco o lopotě na Pasečné a Zvonkové. Vyčerpávající vyprávění podává Otakar Votýpka z tehdejší lesní správy Stožec o těžbě dřeva pod Plechým a sladění pracovních podmínek s životními potřebami dělníků.
A teď už se (konečně) dostáváme do akce a nezřídka padne i výstřel. Třetí částí mozaiky jsou lidé, kteří byli tehdejším režimem nazýváni jako narušitelé státní hranice. Publikace je protkána velkým množstvím příhod z kronik, archivů a vyprávění pamětníků. Vyčerpávajícím způsobem jsou rozebrány všechny násilné přejezdy přes hraniční přechody Železná Ruda a Strážný (včetně únosu autobusu), kauza vrtulníku na Lipně (Barry Meeker), zastřelení poručíka PS Václava Horvátha pohraničníkem-zběhem (i takové případy se udály) a úspěšný útěk člověka, kterému se v SRN nelíbilo a dobrovolně se vrátil zpět do Československa.
Mezi čtenáři jsou tací, kteří v terénu objevují stopy po lidské činnosti. V knize je obsažen seznam šumavských pohraničních rot se stručným popisem včetně GPS souřadnic. V padesátých a šedesátých letech byla převážná část jednotek dislokována v pohraničních lesích a dodnes jejich ruiny ční ze smrkového porostu, často jsou zaměňovány za stavbu z jiné doby a jiného významu. Naleznete zde i plánky s průběhem linie drátěného zátarasu. Nebo můžete podle přiloženého plánku zkusit najít místo, kde byla ukryta mrtvá schránka. V neposledním případě můžete u některého ze šumavských turistických cílů vzpomenout na událost, která se tady odehrála. A nemuselo to být něco nepěkného. Například když budete stát na hrázi Plešného jezera, tak vězte, že v roce 1967 sem přijela na návštěvu za pohraničníky Helena Vondráčková a Václav Neckář. Jestli tady posvačíte, tak si možná nezadáte s bifteky a hranolkami, které se podávaly.
Zdeněk Šmída
květen 2025
Poznámka redakce ŠumavaNet.CZ:
Jsme opravdu vděční, že Železná opona už patří minulosti. Její stopy však na Šumavě stále zůstávají – tiché, ale výmluvné připomínky neveselé doby i mnoha lidských osudů. Jde o důležitou součást naší historie. I taková připomínka nám může pomoci uvědomit si, že některé hodnoty, které dnes bereme jako samozřejmost, je třeba chránit.
Knihu možno zakoupit zde: https://www.starymost.cz/knihy/pohranicni-straz-na-sumave