Poutní kostel Panny Marie Sněžné byl vystavěn na jižním okraji města v novorománském slohu v letech 1850 - 1867 podle plánů domácího zednického mistra Jana Buchingra pro velké množství poutníků, kteří přicházeli do Kašperských Hor každoročně na pouť 5. srpna.
Tradice mariánských poutí je živá dodnes, nebyla přerušena ani za komunistického režimu. Kašperskohorskou pouť, jak probíhala v 19.století, zachytil Karel Klostermann v románu V ráji šumavském.
V blízkosti poutního kostela se nachází poutní kaple Panny Marie Klatovské, zvaná Grantl, původem ze 17. století. Přestavět ji dal děkan Mikuláš Toepper v roce 1816. Manželé Jiří a Anna Prunovi sem už v roce 1690 umístili milostný obraz Panny Marie Klatovské namalovaný na dřevěné desce. Při severní stěně kaple vyvěrá vydatný pramen, jehož voda byla prohlašována za léčivou.
Stará legenda
Stará legenda píše o vdově žijící v Klatovech se svými dětmi. Brzy však zemřela a nejstarší syn se vydal do světa na vandr. Do ruksaku sbalil pouze starý mariánský obraz, kopii zázračného obrazu Panny Marie Klatovské, který chovala nebožka matka vždycky ve veliké úctě.
Když stoupal ke Kašperským Horám, zastavil se na místě, kde nyní stojí kaple Grantl (Grandlkapelle). Poté ale nedokázal ruksak s obrazem zvednout, byl k zemi jako přikovaný.
Nechal ruksak na místě a zašel do Kašperských Hor za děkanem s prosbou o radu. Ten mu poradil, aby nechal obraz na místě, neb Matka Boží chce zřejmě zůstat tady. Učinil tak a zůstal ve městě do té doby, dokud nebyly na místě vztyčena boží muka. Tam se dal obraz, předtím tak těžký, lehce zavěsit.
Po nějakém čase tudy vezl jeden čeledín mouku do města. U božích muk se koně zastavily a nechtěli ani o krok dál. Čeledím ve vzteku šlehl po obrazu bičem. Z čela Matky Boží vytryskly velké krůpěje krve, jejichž stopy jsou na obrazu dodnes patrné. Čeledín se zděsil a při šíleném úprku se zabil.
Z daleka začaly na místo proudit davy poutníků, aby spatřili zázrak.
Každoročně se konaly kolem 5. srpna velké poutě a brzy byla zbudována kaple, která však narůstajícímu zájmu brzy nestačila. Nad kaplí tedy vyrostl i nádherný poutní kostel, kam měl být obraz z kaple přenesen – ten se však vždycky vracel na své původní místo v kapli.
A proč se kostel jmenuje kostel Panny Marie Sněžné? Podle pověsti, jednoho léta, právě ve výročí zázraku, na kostel nasněžilo a celá jeho střecha byla bílá.
Mapa
.JPG)
