Pomník z r. 1937 věnovaný malíři skla a skladateli písně „Na krásné Šumavě“ Andreasi Hartauerovi (1839-1915).

Malíř skla Andreas Hartauer se zapsal se do podvědomí zdejších obyvatel svou písní „Tief drin im Böhmerwald“, známou pod českým textem „Tam v krásné Šumavě“. Narodil se 28. listopadu 1839 na Stachovské huti jako syn sklářského dělníka. Vyučil se v lenorské sklárně. Pracovně pobýval v severních Čechách (Johanesdorf bei Bürgestein), a zde složil slova a částečně melodii k písni Tief drin in Böhmerwald. Tato pak brzy zlidověla.  Poté přesídlil do Dolního Rakouska, vlastnil sklářskou huť v St. Pölten a 18.11. 1915 zemřel.

Pomník byl odhalen 25.7. 1937.  Na jeho realizaci byla vypsána veřejná sbírka. Památník navrhl Ernst Blumentritt z Českých Budějovic, práce provedl vimperský kameník Kurt Leiprt.

Píseň A. Hartauera patří dnes ke klasickému odkazu německé a české lidové kulturní tvorby.

Na krásné Šumavě, tam víska je malá,
po dosti dlouhý čas, je mnou opuštěná.
Však přece vzpomínka zůstala v mém srdci,
že já na Šumavu zapomenout nechci.

R:
Však tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné zelené Šumavě,
Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné té Šumavě

Když slunko zapadá za hory a lesy,
větřík si pohrává s českými pralesy,
Jak milo útulno v té malé dědince,
nevyměnil bych ji ani za tisíce.

R: R:
Jak tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné zelené Šumavě,
Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné té Šumavě

Tief drin im Böhmerwald, da ist mein Heimatort,
es ist schon lange her, dass ich von hier bin fort,
doch die Erinnerung, die bleibt mir stets gewiß,
daß ich den Böhmerwald gar nie vergiß.
Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand,
im schönen, grünen Böhmerwald.


O sel’ge Kindheitszeit, nur einmal kehr’ zurück,
wo spielend ich genoß das allerhöchste Glück,
wo ich am Vaterhaus auf grüner Wiese stand
und weithin schaut’ hinaus aufs Heimatland.
Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand,
im schönen, grünen Böhmerwald.


Nur einmal noch, o Herr, laß mich die Heimat sehn,
den schönen Böhmerwald, die Täler und die Höh’n,
dann scheid’ ich gern von dir und rufe freudig aus:
Behüt’ Gott, Böhmerwald, ich geh’ nachhaus!
Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand,
im schönen, grünen Böhmerwald.

 


Mapa