Vznik pivovaru na Prášilech souvisel s rozvojem místního sklářského průmyslu v 18. století. U jeho zrodu v roce 1754 stál pražský měšťan a sklářský podnikatel Lorenz Gattermayer. Do dějin prášilského pivovarnictví výrazně zasáhla rodina Abelů, která se stala nájemcem skláren a pivovaru roku 1778. Když nastala ve 20. letech 19. století krize a mnohé místní sklárny začaly být zavírány, do problémů se dostal i prášilský pivovar. Jeho konci předešlo zakoupení Prášil rodem Schwarzenberků. Ti střídavě pivovar dávali do pachtu, v mezidobí fungoval v režii velkostatku.
Z nájemců a sládků prášilského pivovaru stojí za povšimnutí Sibilla Pauli a její syn Friedrich, kteří zde působili v průběhu 60. -80. let 19. století.
Ovšem vrcholu dosáhlo místní pivovarnictví po příchodu nájemce a sládka Aloise Gotze (v podstatě i on patřil do rodiny Pauli, jelikož si vzal za ženu sestru Friedricha Cecilii). Alois Gotz vařil prášilské pivo dlouhých 22 let. Průměrně se zde vyprodukovalo kolem 2.000 hl chmelového moku ročně. K většímu rozvoji přispěla i stavba hotelu s restaurací v těsném sousedství pivovaru, který vybudoval zmíněný sládek a nesl jeho jméno.
Do historie prášilského pivovaru neblaze zasáhla pozemková reforma po vzniku Československa, která se citelně dotkla schwarzenberského velkostatku Prášily – Dlouhá Ves. Do roku 1920 byl pivovar mimo provoz. Na podzim 1920 se sice částečně provoz obnovil, ovšem malý horský pivovárek nemohl konkurovat nastupujícím velkopivovarům a v roce 1927 Jan Nepomuk Schwarzenberk prodal objekt Klubu československých turistů. Pivovar byl přebudován na turistickou chatu.
Z původního pivovaru dnes zůstaly pouze ležácké sklepy u čp. 163.
