V místech, kde nyní prodléváte, můžete spatřit torzo budovy jednoho z venkovských stavení dnes zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Původní místní název byl Rosengarten (Růžová zahrada). Na jednom ze základových kamenů byla v dubnu 2006 slavnostně odhalena pamětní deska, která má připomínat tragickou smrt dvou amerických vojáků při osvobozování naší vlasti na samém závěru druhé světové války. Za slunečného a teplého počasí je zde příjemně, za mlhavého a deštivého je okolní krajina naopak pochmurná a působí skličujícím dojmem.Domnívám se, že zde kdysi kvetly růže, což zajisté dalo podnět i k názvu obce. Dnes zde můžeme spatřit jen květy na věncích či kyticích položených při vzpomínce u pamětní desky. Ztráta lidského života ve válce je vždy tragická. A to bez rozdílu u obou válčících stran. Pro nás je však ztráta životů padlých amerických vojáků prioritní, protože to byli právě oni, kteří přinesli svobodu naší vlasti od nadvlády a poroby fašistického Německa.
Vraťme se však zpět do historie. Příhraniční oblast Českého lesa byla od října 1938 přičleněna mnichovskou dohodou k Velkoněmecké říši pod názvem Sudetenland (Sudety). Po ukončení druhé světové války a v souladu se zásadami stanovenými postupimskou konferencí vítězných stran bylo německé obyvatelstvo vystěhováno a v českém pohraničí zanikl život ve stovkách vysídlených obcí. Vyhlášením zakázaného pásma a spuštěním „železné opony“ byly lokality nacházející se v blízkosti státní hranice plánovitě zbořeny. Netýkalo se to však přímo Rosendorfu. V obci, založené v roce 1735, stálo ve třicátých letech minulého století na okraji lesa při jedné straně komunikace 15 vesnických stavení s 89 obyvateli německé národnosti. Pod vsí na řece Radbuze ležel mlýn s kapličkou. Po roce 1946 opuštěná stavení chátrala, podepsal se na nich zub času, a tak nakonec posloužila novým dosídlencům pro odběr stavebního materiálu k dobudování jejich obydlí v blízkém okolí.
V samotném závěru války nasazovali v okolních oblastech Českého lesa američtí vojáci své životy pro svobodu naší země. Bylo to na příklad v okolí Hostouně, chodských pohraničních lesích, Folmavě, Všerubech, u Svaté Kateřiny i jinde. Místem jednoho ze střetů se stala i lesní cesta procházející Rosendorfem, po které jste sem zavítali. Zde se odehrála bitva mezi příslušníky americké a německé armády. Na jejím počátku dne 30. dubna byla cesta amerického velitele hostouňské posádky „Pattonových duchů“ ze 42. jezdecké průzkumné squadrony, oddílu „A“ - kpt. Cartera N. Catletta. Ten v jeepu se svým radistou jel pro další instrukce na velitelství squadrony ležící nedaleko za hranicemi u Eslarnu. Při vjezdu do obce a odstraňování silničního zátarasu, který bránil průjezdu, byla posádka bez výstrahy napadena palbou německé hlídky. Před sprškou střel se ukryla v nejbližším domě a radista vyslal zprávu o pomoc. Z Hostouně okamžitě vyrazilo několik obrněných vozů řádně naštvaných „duchů“ a v obci se rozpoutala pětihodinová přestřelka. Do bojů se nakonec zapojila i americká posila z hlavní linie od 387. pěšího pluku 97. pěší divize. Po doznění posledních výstřelů a kapitulaci německé posádky vedle mrtvých a raněných padlo do amerického zajetí 100 mužů. Do polního lazaretu odvážely americké sanitky štábního seržanta Freda R. Foylese a jeho kamarády technika 5. třídy Malcolma E. Rhodese, kaplana Samuela W. Fletschera a technika 5.třídy Owena W. Suttona. Svobodník Raymond Manz měl bohužel méně štěstí. Stal se posledním padlým v přímém boji ze 42. squadrony. V prvním dnu měsíce května po převozu do nemocnice v Německu zemřel na následky těžkých zranění i Owen Sutton. Proto i jeho jméno bylo zvěčněno a připomenuto na pamětní desce, protože i jeho osobní oběť byla důsledkem zranění v této bitvě.
Popsaná událost je jen zcela nepatrným zlomkem z historie bojových střetů „Pattonových duchů“ při osvobozování naší vlasti. Projevíte-li zájem, můžete si své znalosti ještě doplnit u další informační tabule, která stojí u nově odhaleného památníku padlých v Bělé nad Radbuzou. Zde se dozvíte bližší o operaci Kovboj, která byla prvořadým úkolem 42. jezdecké squadrony kavalerie v Bělsku. Tato v průběhu druhé světové války zcela ojedinělá akce kavaleristů americké armády pomohla zachránit z rukou Wehrmachtu především sto padesát zde internovaných válečných zajatců. Navíc se stala i záchranou pro 670 odvlečených koní z celé Evropy, mezi kterými bylo i 250 lipicánů z proslulé Španělské jezdecké školy z Vídně.
O vybudování pietního místa s pamětní deskou se zasloužili - Město Bělá nad Radbuzou, starosta města Ing.Libor Picka, Patrick Biddy zástupce asociace 2. kavalerie z USA, za Military Car Club Plzeň – Rudolf Bayer, G. Jerry Toole, Richard Praus, Jan Salzmann a redaktor Domažlického deníku Bohemia Václav Tauer.
Pietní akt na Růžově - Rosendorf - 30. 4. 2007
Zleva Richard Praus,Buddies Písek, Gaylord Jerry Toole, americký výlečný veterán, Rudolf Bayer, předseda MCC Plzeň,
David A. Barsness, vojenský přidělenec na velvyslanectví USA v ČR, Jan Salzmann,
ing. Libor Picka, starosta Bělé nad Radbuzou, ing. Vladislav Vilímec, náměstek hejtmana Plzeňského kraje,
Milan Jaroš, radní Plzeňského kraje
Text a foto: www.sumavanet.cz/bela
