Královácký dvorec Kriegseisenhof (Busil) leží na jižním svahu údolí Pstružného potoka asi 5 km severovýchodně od Hartmanic.
Založen byl (podle některých pramenů) kolem r. 1350. Od r. 1759 je statek označován podle jména majitelů jako Kriegseisenhof.
Jde o seskupení budov kolem obdélného dvora, na jehož okraji při vjezdu stojí kaple Nejsvětější Trojice z 2. poloviny 19. století a pamětní kříž z roku 1853.
Po roce 1990 byly znovupostaveny hospodářské objekty na místě původních demolovaných objektů.
Dvorec je jedinečným funkčním a historickým celkem, dokládajícím způsob života v odlehlém pohraničí Šumavy.
Busil je jeden z posledních dochovaných šumavských králováckých dvorců, stejně jako ostatní dvorce sloužil k ochraně českého území. Byly stavěny ve vzdálenosti cca 20 km od hranic, od Nýrska až k Volarům. V oblasti působilo 8 králováckých rychet, pod každou spadalo 30 až 40 dvorců.
V roce 1314 získali obyvatelé rychet od královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského, první výsady, které z nich učinily svobodné poddané s právem vlastní samosprávy. Byli formálně podřízeni přímo králi, proto byli označováni jako Králováci.Roku 1935 koupil dvorec hartmanický stavitel Zephyrin Beywl pro sebe a svou ženu z nedaleké Žežulky. Beywl statek obnovil a zmodernizoval, zemřel však před koncem války.
V samém závěru války unikl statek jen o vlásek zničení. Shromáždili mladí němečtí vojáci (zřejmě kadeti poddůstojnické školy) a chtěli se zde bránit postupující americké armádě. Poté, co proti nim Američané zahájili palbu od radkovsko-mochovské silnice, naštěstí rychle kapitulovali. Dvorec tak nepotkal stejný osud jako nedalekou obec (Kepelské) Zhůří.
Syn stavitele Beywla Zephyrin G. Beywl (1923 – 2003) byl po odsunu aktivním členem krajanského hnutí a organizoval prvá vzpomínková setkání německých rodáků z Hartmanicka a Kašperskohorska. Vydal také vzpomínkovou knihu fotografií.
Od roku 1948 dvůr chátral. Těsně před likvidací ho koupil v roce 1964 pan Mourek, postupně dvorec zrekonstruoval a rozšířil. V současnosti je dvorec Busil soukromým majetkem, majitel se věnuje ekologickému zemědělství a agroturistice.
V roce 2006 byl Busil prohlášen kulturní památkou.
Dvorec je přístupný pouze po předchozí domluvě.
Mapa
