Šumava mi přirostla k srdci od mládí, pro svoji jedinečnost a blízkost jsem se po ní často toulal. O to víc v tom pokračuji dnes, když jsem v důchodu. Šumava za více než šedesát let, před nimiž jsem do ní poprvé vstoupil s tátou, prošla mnoha proměnami. Pominu dlouhé období "železné opony" a chci se zastavit u těch nedávných a vlastně stále probíhajících.
Ten, kdo se o Šumavu zajímá, už sám poznal, že televizní reportáže ze Šumavy nepochází většinou z pohodlí konferenčních sálů, ale přímo z místa dění uprostřed šumavské přírody. A tak to má být. Jak důležitá je nezkreslená informovanost, potvrdilo i nedávné setkání starostů obcí z bavorské strany Šumavy s ředitelem Správy NP a CHKO Šumava Jiřím Mánkem na Modravě. Informoval je o skutečné situaci a dění na české straně Šumavy, o skutečných kůrovcových těžbách a na vlastní oči si prohlédli lokalitu Na Ztraceném, kde se dozvěděli pravdu o tolik diskutované a medializované kauze. U rekonstruované hájovny na Březníku ocenili úsilí vedení NP o zpřístupnění stezky k Modrému sloupu Luzenským údolím a společně projevili přání na její otevření.
Jako spolupracovník jednoho ze šumavských internetových serverů jsem měl možnost nahlédnout do "kuchyně" mnoha obětavých lidí současné Správy NP Šumava, kteří bez ohledu na svoji stanovenou pracovní dobu udělali za poslední 2 roky pro návštěvníky a obyvatele Šumavy nesrovnatelně více, než se udělalo za předchozích dvacet let existence NP Šumava. Příprava a realizace projektů, získávání grantů, schválený návštěvní řád a zejména dobré hospodaření – za tím vším se skrývá to, co návštěvník Šumavy vidí jen v konečné fázi a pokud sem přijede poprvé, považuje to mnohdy za samozřejmé. Já přijíždím na Šumavu někdy i vícekrát v týdnu, ale když se vžiji do role turisty, který navštívil Šumavu před dvěma lety a teď přijede znovu, uvidí rozdíl na první pohled. Zmodernizovaná informační střediska, kde bylo pamatováno i na zdravotně postižené, opravené cesty pro pěší, rozšířená síť cyklostezek, které zajišťují bezpečnější pohyb cykloturistů. Dřevěné gravírované informační tabule a rozcestníky, které Národnímu parku Šumava mnohem více sluší, než plechové. Vyhlídkové věže na místech s dalekým rozhledem nebo výhledem jako jsou Černá hora, Kamenné moře pod Plešným jezerem, Soumarské rašeliniště a další. Byly postaveny s minimálními náklady z kulatiny, jinak určené k zetlení.
Zastávka Zelených autobusů přímo u hraničního přechodu na Bučině umožňuje přímý přestup na autobusy na bavorské straně. Mohl bych jmenovat dál, ale přijeďte se přesvědčit sami.
Úroveň vybavenosti, zázemí a péče o turisty se dnes dají srovnávat s moderními národními parky v Evropě. Nezbývá, než si přát, aby v tomto trendu Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava pokračovala nadále.
František Janout, ŠumavaNet.CZ