Je 15. července 2009 krátce před pátou hodinou ranní. Do ruda zbarvený obzor nad Filipovou Hutí je předzvěstí brzkého východu slunce. Nasedám na kolo a vyjíždím v ranním šeru po žluté turistické značce přes Lovčí skálu a Ptačí nádrž na Březník.
Od dnešního dne je po šedesáti letech otevřena turistická cesta z Březníku k Modrému sloupu a tedy i na Luzný bez dlouhého objíždění přes Německo. Nemohu si nechat ujít, abych nebyl u toho. Ač jsem očekával, i přes tuto časnou ranní dobu, početný zájem turistů, nikde není ani noha. Nechávám kolo na Březníku. Zákaz vstupu turistů s koly, mimochodem na mnoha jiných místech bezdůvodné, je tady opravdu na místě a kdo by jej chtěl ignorovat, musel by kolo nést na zádech.
Je půl šesté a já jsem prvním legálním turistou, který se vydává k Modrému sloupu. Obloha se od západu pokrývá mraky. Nový ukazatel se žlutou značkou s nápisem Modrý sloup vede z rozcestí na Březníku nejprve vzhůru po asfaltované silničce, ale pak ji opouští a lomí se doleva úbočím Špičníku do šumavské divočiny.
Stezka je snad po každých dvaceti metrech označená žlutou turistickou značkou a znatelně vyšlapaná (podle následné informace ředitele NP Šumava Františka Krejčího ji vyšlapali strážci NP). Vede úbočím Špičníku a po většinu její délky se za obrysem pahýlů uschlých smrků střídají pohledy na obě Mokrůvky a na Luzný.
Zkouším fotografovat ranní scenérie a náhle se obloha od severozápadu zatemní a z hřebenu Špičníku se jako z obrovského parního kotle valí chuchvalce mraků. V mžiku nedohlédnu ani na dvacet metrů. I následující značka se mi přes jejich hustotu ztratila. Ze směru od Malé Mokrůvky zahřmělo a Luzenským údolím se žene bouřka. Skoro nestačím přes sebe a hlavně přes fotografické nádobíčko přehodit pláštěnku a spouští se hustý liják. Naštěstí to netrvá dlouho, nad hřebeny Malé a Velké Mokrůvky se tvarují mraky a mezi nimi prosvětluje slunce. Jen v botách mi v rytmu kroků čvachtá voda a vyhýbat se zamokřeným místům ztratilo smysl. Značky mě přivádějí na hranici s Bavorskem a ukazatel oznamuje „Po hranici neznačeno“.
Před Modrým sloupem je přes mokřady na Bavorské straně hraniční stezky vybudován podvalový chodník. Ten by byl ostatně potřeba i na jiných podmočených místech této trasy. V půl osmé dorážím k Modrému sloupu.
Na pár desítek vteřin se ukazuje slunce a vytváří kouzelnou přírodní scenérii. Rychle pořizuji několik snímků, než mraky opět sluneční paprsky zastíní.
Za označením Národního parku Šumava a nezbytnou cedulkou „Zákaz vstupu“, je vidět hájovna na Březníku. Tady se na vlastní oči přesvědčíte, jak dlouhou oklikou jste museli projít, abyste nevyrušili chráněného tetřeva v Luzenském údolí. Při tom i laika napadne, zda tetřev nedává přednost hnízdění právě tady v omlazujícím se porostu na svahu Špičníku, než v otevřeném údolí Luzenského potoka.
Je mi, jako mnoha jiným, nepochopitelné, proč je stezka vedena právě tudy, značnou oklikou a obtížným terénem, když by se pohodlně dalo jít Luzenským údolím o polovinu kratší trasou k Modrému sloupu přímo.
V půl desáté přicházím zpět na Březník a krátce poté sem přijíždí ředitel NP Šumava se zpravodaji České televize z Plzně, kteří natáčejí reportáž pro Události v regionech (bylo vysíláno 15.7. v 18. hodin na ČT1). Na internetu najdete na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000140715-udalosti-v-regionech-praha/ (podle stopáže začíná reportáž na 20:32 od začátku).
A ještě několik praktických rad:
Nenechte se zmást počátkem cesty po asfaltové silničce a vezměte si dobrou obuv. Stezka rozhodně není na sandály. Pokud se rozhodnete od Modrého sloupu pokračovat na Luzný a zvolíte si hraniční stezku přes Markfleckl, je to při rozmarech letošního počasí skoro na holínky. Lepší je jít o něco delší cestou přes Sommerweg. Než se vydáte na cestu, zvažte si její časovou náročnost. Z nejbližšího parkoviště na Modravě nebo na Filipově Huti je to na Březník asi 2 hodiny, přes Modrý sloup na Luzný 2 až 2,5 hodiny. Počítejte tedy s celodenní túrou okolo 9 hodin chůze.
Pro ŠumavaNet.CZ František Janout
