Po vybudování Vchynicko - Tetovského plavebního kanálu se rychle zvyšoval objem těžby dřeva v dosud nepřístupných oblastech Prášilského panství, proto bylo nutné přistoupit k vytvoření nového revíru, kterému byl dán název Březník (Pürstling). Nachází se v nadmořské výšce 1126 metrů.

V roce 1804 byl postaven prvý, dřevěný objekt lesovny. Roku 1856 byla pro revírníka postavena nová kamenná stavba a starý objekt sloužil nadále jako hájovna. Správu tohoto polesí , které mělo výměru 2314 hektarů zabezpečovali 3 zaměstnanci - lesní revírník , příručí a hajný. Od založení Březníku v roce 1804 se zde do roku 1865 vystřídalo pouze 5 revírníků. Až do roku 1951 byla březnická hájovna obydlená, poté až do roku 1969 sloužila jako stáje pohraniční roty přímo uvnitř „železné opony“. Od r. 1969 byla opuštěná a postupně chátrala. V roce 1999 započala rekonstrukce objektu.

Do tohoto prostředí, umístil spisovatel Karel Klostermann děj svého románu Ze světa lesních samot.

Bůhví jaký osud zanesl revírníka Kořána r.186? do Pürstlinku, ležícího půl hodiny od bavorských hranic uprostřed lesů a slatin, kam před třiceti roky sotva lidská noha cestu našla. Vysoká pláň - lukami zelenými, šedým mechem porostlými, vine se potok granátově zarudlé barvy: mladá Otava, která prýští z útrob hory Luzného, kde prý jsou ještě zdroje zlata, jež za věků dávno zašlých přebytek drahého kovu „křivé“ řece dávaly. Ale teď přebytku zlata již není, vystoupíš ze dveří myslivny, stojí před tebou Luzný, směrem jižní pláň uzavíraje. Stojí tu, bělavou, kostrbatou hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenu. Stojí tu nehybně, věčně mlčí, jako by truchlil nad změnami posledních desetiletí.“

Tak začíná  první román (z r.1891) Karla Klostermanna, jehož dějištěm je Pürstlink , tj. dnešní Březník. Bylo mnoho polemik , zda lze skutečné obyvatele Březníku identifikovat s postavami románu s velkou pravděpodobností lze však předpokládat, že konkrétní osoby a především místa spisovatel osobně znal a ve svém díle nám zanechal autentickou vzpomínku na přírodu a život lidí na staré, dnes už dávno zaniklé Šumavě.

Žilo-li v minulosti na Březníku 35 lidí, dnes je tato část Šumavy bez trvalého osídlení. Na Březníku funguje v letní sezoně Informační středisko NP Šumava a občerstvení.

Pozor: Cesta k Modrému sloupu Luzenským údolím i úbočím Špičníku je uzavřena.


Mapa