Na břehu Roklanského potoka v Modravě se nachází nemovitá kulturní památka , která v historii sloužila jako pila na rezonanční dříví , kterou založil František Bienert ( 1788-1866), rodák z Warnsdorfu. Málokdo dnes ví , že jistý druh šumavského smrkového dřeva se vyznačovalo zvláštní vlastností a tou byla ozvučnost - rezonance , které bylo vhodné na výrobu klávesových nástrojů , konkrétně rezonančních desek , žebrování pro stavbu křídel a pianin a jejich klávesnic.
Proto zakoupil podnikatel František Bienert od majitele panství Josefa Schwarzenberga roku 1827 starší pilu , kterou adaptoval na vhodný tovární objekt.
V roce 1832 Bienert získal císařské privilegium pro výhradní výrobu ozvučného dřeva na dobu 10 let , další pak pro zlepšený postup výroby a samostatné privilegium pro výrobu řešetových lubů. Počáteční spotřeba činila 500 plm ročně , později kolem 1000 plm ročně.V roce 1855 zřídil Bienert další podobnou provozovnu ve Stožci. V Modravě v tuto dobu zaměstnával na pile a v lese 50 - 100 lidí. Platnost privilegií byla pak po dvou letech prodlužována až do jeho smrti , kdy převzala vedení obou závodů jeho manželka. Výroba však vzhledem k velké konkurenci klesala a polom , který roku 1870 zničil mnoho starých porostů zapříčinil , že rezonanční dříví muselo být dováženo z daleka. Vdova pily roku 1871 prodala Schwarzenbergovi , který Modravskou pilu zlikvidoval a závod roku 1880 převedl do Stožce .
V současné době se z továrny zachovala pouze část pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu , která slouží jako rekreační zařízení.
Bývalá pila - vlevo, objekt s věžičkou
