Josef Mayer –sportovec tělem i duší

Jak dlouho se sportu věnujete?

Vlastně již od dětství. Nejdříve v rámci Sokola, dokonce jsem se účastnil i Sokolského sletu v roce 1948. Pak jsem provozoval lehkou atletiku, později jsem přidal ještě volejbal. Dnes jsem zaměřen od počátku jara až do listopadu na turistiku a v zimním období, pokud je sníh, jezdím na běžkách. I když jsou i turisti, kteří chodí na výšlapy v zimě, já dávám přednost lyžím. Máme prima partu, se kterou každý týden projedeme na běžkách trasu, při níž poznáváme českou část Šumavy ukrytou pod sněhovou peřinou.

V lednu také již několik let organizujete výstup na Hraničář.

Ano, je to již tradiční novoroční výstup. Sejdeme se vždy 1.ledna ráno a vyrazíme přes hrad Pajrek k vrcholu hory Hraničář. Každý rok chodí 30 až 40 lidí. Je to moc hezký začátek nového roku, a tak si na něj na vrcholku připijeme a každý si ještě přidá v duchu nějaké předsevzetí. Postavili jsme zde takové malé posezení se stříškou, aby si návštěvníci mohli odpočinout a rozhlédnout se po krásách okolí. Dokonce je tady vrcholové razítko s knížkou na zápisy, kam může každý zapsat své pocity a zážitky, které tady prožil. Vrcholová knížka je na Šumavě jen na Hraničáři a na Jedlové hoře mezi Můstkem a Prenetem. O jiných nevím, takže je to vlastně docela vzácnost a je moc zajímavé číst, co lidé píší.

A pokud v zimě není sníh?

Pak chodíme každou středu na vycházky. Vždy odpoledne asi na dvě hodinky si vyjdeme na takový malý výlet. Podrobnosti jsou napsány v naší vývěsce v ulici prap.Veitla. Od začátku jara pak o víkendech chodíme nejen po okolí, ale zajíždíme také do jiných krásných koutů naší země i k našim sousedům do Německa. Chystáme se na zájezd a turistický výšlap kolem Manětína. Uvažujeme také o organizování pochodu podzimní Šumavou, které jsme kdysi pořádali. Vrcholem sezony je pro nás turisty každoroční výlet do Alp. V loňském roce jsme tam koncem září strávili prodloužený víkend a vyšplhali jsme až do nadmořské výšky 3400 metrů. Byli jsme i na ledovci na rakousko-italských hranicích. Těšíme se, že letos poznáme další část těchto nádherných hor.

Vy ale po našem okolí nechodíte jen na vycházky. Pokud vím, vy trasy i vymýšlíte a dokonce se o ně staráte.

To je pravda. Trasy poblíž Nýrska vymýšlíme sami. Kdo jiný by to dělal, vždyť jako místní obyvatelé víme nejlépe, kde je co hezkého. Já pak pracuji i jako značkář. Mám na starosti území přibližně od Orlovic na Černé jezero. Všechny trasy se musí alespoň jednou za tři roky projít, obnovit značky, pokud je stezka zarostlá, tak ji prořezat a vyčistit. Kolem Nýrska jsou tři vycházkové trasy – žlutá, zelená a modrá. Žlutá měří 10 kilometrů – jde o okruh Hynka Pulánka, znalce a milovníka Šumavy. Začíná u Infocentra a pokračuje přes Starou Lhotu k přehradě, pak k hájence ´U Anděla´, odkud je nádherný výhled, a kolem hradu Pajrek a Lesního divadla se vrátíme zpět do Nýrska. Zelená trasa je dlouhá 18 kilometrů. Začíná stejně jako žlutá trasa, ale za Starou Lhotou odbočíme k Matějovicím a pak k Děpolticím a Žížněticím. Zde se nechá posedět pod stříškou a rozhlédnout se po té nádheře kolem. V létě tady krásně voní mateřídouška. Letos se chystáme v blízkém Žížnětickém potoce zřídit tzv.Kneippovu lázeň, kde si mohou kolemjdoucí v průzračné ledové vodě osvěžit své unavené nohy. Cesta pokračuje přes Hodousice kolem autokempu až k Infocentru v Nýrsku, kde opět končí. Okruh si ale můžete samozřejmě dle potřeby zkrátit. Uvažuje se o prodloužení tohoto okruhu na 24 kilometrů – přes Blata a Petrovice. Třetí, nejdelší trasa, měřící 20 kilometrů je modrá. Od Infocentra míří do Bystřického parku, kolem zdejších rybníků pak polní cestou k Hadravě. Nad Hadravou se chystáme k již vybudovanému posezení s výhledem na celý Královský hvozd přidat ještě mapu, aby každý poznal i názvy jednotlivých kopců. Odtud pak přes Chudenín, Uhliště, kolem Skelné Huti a Suchého Kamene až na Hraničář. Cesta pokračuje přes zříceninu hradu Pajrek a Lesní divadlo k již známému cíli – Infocentru. Tyto trasy by nevznikly, pokud by nebylo podpory a finanční pomoci Městského úřadu v Nýrsku, za což jim patří dík.

Kromě turistiky se také věnujete běhu a organizování různých závodů.

1.května pořádáme každoročně Jarní přespolní běh. Tyto závody jsou dosti oblíbené, protože jsou vypsány všechny věkové kategorie – od malých dětiček až po veterány. Přijít může prostě celá rodina. Na rozdíl od některých jiných závodů, které vedou v centrech měst nebo po asfaltových silnicích, trasa našeho závodu vede opravdu přes pole krásnou přírodou. Poslední červnovou neděli ještě pořádáme Běh do vrchu na Hraničář. Jedná se o závody v rámci celostátního poháru, takže účast je velmi kvalitní co se závodníků týká. Běží od Lesního divadla až na vrchol Hraničáře. Trasa je asi 5 kilometrů dlouhá, převýšení 378 metrů a ti nejlepší ji zvládnou za 21 minut. Až budete mít někdy chuť, projděte si celou trasu. Uvidíte, co musí závodníci zvládnout a za jaký krátký čas to někteří z nich dokáží. Kdysi jsme ještě pořádali Běh Terryho Foxe, ale pro malý zájem jsme byli nuceni ho zrušit. Mladí dnes mají na výběr z mnoha druhů činností a běh nepatří zřejmě mezi ty nejzajímavější sporty. Rád bych pozval širokou veřejnost na naše turistické akce, které pořádáme pravidelně během celého roku. Pro mladší a zdatnější je připraven běžecký okruh v Bystřickém parku – ideální místo pro všechny, kteří chtějí něco udělat pro své zdraví.

Zbývá Vám čas i na jiné koníčky?

Ani ne. I když nedávno jsem četl velmi zajímavou knihu. Jmenuje se Červený Nepomuk a napsal ji rodák z Nýrska Josef Holub. Popisuje v ní dobu předválečnou a začátek 2.světové války v Nýrsku pohledem dvanáctiletého kluka. Byl to pro mne opravdu velký zážitek.