MODRAVA A OKOLÍ : NOVÝ ŠUMAVSKÝ SYMBOL MARNOSTI

Czech • Deutsch • English

Nový šumavský symbol marnosti

 

Nový šumavský symbol marnosti



V pondělí 26. června se konala na Modravě tisková konference, na níž Správa Národního parku Šumava a náměstek ministra životního prostředí František Pojer oznámili, že historický hraniční přechod Modrý sloup se z důvodu možného negativního dopadu na populaci tetřeva hlušce otevírat nebude.

Starosta Modravy Antonín Schubert se k tomu vyjádřil poměrně lapidárně: „Je to pro nás důkaz, že pokud se zvětší I. zóny, pokud s tím obce budou souhlasit, tak do rozsáhlých území parku Správa lidi přes všechny sliby nepustí. Jestli někdo dal dohromady obce tak jak nikdy, tak právě MŽP stanoviskem k Modrému sloupu. Šumava má nový symbol. Řekl bych symbol marnosti. Modrý sloup.“
 

starosta Modravy Antonín Schubert
Místa kolem Březníku, Luzenského údolí a Modravského potoka patří k nejkrásnějším místům Šumavy. Nejrozsáhlejší české bezzásahové území tu přímo navazuje na jádrovou zónu Bavorského národního parku. Bohužel, přestože správy obou národních parků nedávno deklarativně vyhlásili zájem na sbližování managementu obou území, skutečností zůstává hranice uzavřená stejně jako v době železné opony dlouhých dvaatřicet kilometrů. Dá se přejít na Gsengetu u Prášil a na druhé straně pak až na Bučině u Kvildy. Pokud se chcete podívat na jeden z atraktivních vrcholů Šumavy, na hraniční Luzný s vrcholem v Bavorsku, musíte ujet desítky kilometrů autem, nebo porušit zákon nelegálním přechodem hranice. Z Modravy by ale stačilo ujít pěšky necelých devět kilometrů, a ocitli byste se v území, kde se již 30 let nezasahuje proti kůrovci, v novém přirozeném pralese. Ocitli byste se v budoucnosti, k níž by mohl směřovat i vývoj české strany.

Záměr otevřít pěší hraniční přechod Modrý sloup je opakovaně navrhován obcemi z české i německé strany (Modrava, Neuschönau) od r. 1993. Za I. republiky tu byl režim malého hraničního styku s možností překračovat hranici kdekoliv. V místě zvaném Modrý sloup přechází z Bavorska severním směrem k Březnické hájovně zpevněná Böhmerweg, původně historická obchodní stezka. Po r. 1948 došlo k uzavření státní hranice, v 80. letech byla většina cesty v Luzenském údolí zpevněna pro provoz těžkých souprav vyvážejících dřevo z oblasti západních svahů Mokrůvek, což silně narušilo přirozený vodní režim údolí.



LUZENSKÉ ÚDOLÍ dnes

Tetřev hlušec - Tetrao urogallus:

"Nejlépe se mu daří v rozlehlých komplexech smíšených nebo jehličnatých lesů s velkým množstvím malých mýtin. Důležitý je pro něj bohatý podrost bobulovitých rostlin a keřů,které mu skýtají dostatek potravy a úkryt."
Přežil imperialisty, pily i vrtulníky

Luzenské údolí je výjimečným přírodním fenoménem, kromě unikátních rašelinišť s řadou velmi vzácných rostlin je jádrovou oblastí výskytu kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který tu přežil železnou oponu i hřmot pil a těžké lesní mechanizace. Za Žlábkova ředitelování nad ním létaly i nechvalně známé vrtulníky, odvážející cenné dřevo z jádrových lokalit. Přesto ani tehdy nebylo otevření přechodu podpořeno. Češi tehdy dokonce opakovaně tvrdili, že přechod chceme, ale německá strana nemá zájem. Sousedi se bránili, že oni přechod chtějí, ale česká strana je proti. Později ředitel Ivan Žlábek prohlašoval, že dokud nebude opravena hájenka na Březníku, nelze o přechodu uvažovat. Při jejím slavnostním otevření v roce 2002 I. Žlábek „věří, že do roka bude otevřen i Modrý Sloup“. Další důvod proti ale upozorňoval na nebezpečí požáru uschlého lesa a možnost zranění lidí padajícími stromy. Že je to řešitelné, vidíme hned „za čárou“. Pak se zrodil nový argument: bezpodmínečně nutná rekonstrukce cesty k Modrému Sloupu. Cesty, v závěru zdobené zátarasem proti západním imperialistům, po níž se proháněly dopravně mechanizační prostředky lesáků, zaměstnanců parku i delegací, jen obyčejný turista v pohorách či s lyžemi k tomu právo nikdy nedostal.

Uvažovaným datem, kdy „by se otevření hodilo“ byl vstup ČR do Evropské unie. Rok 2004 skončil, hranice zůstala neprostupná. Něco se však přece změnilo: na konci začarovaného kruhu je opět chudák tetřev, tentokrát už však v postavení zesíleném tím, že území bylo zařazeno do evropské soustavy Natura 2000. Přesto (nebo právě proto? Nemá Natura 2000 sloužit mimo jiné k osvětě veřejnosti?) NPŠ a ministerstvo v roce 2005 oznamují, že Modrý sloup zkušebně otevřou v červenci 2006. Nynější ředitel NP Alois Pavlíčko opakovaně se slavnostním nádechem v hlase tvrdí, že zatímco dříve správa otevření plánovitě blokovala, nyní hledá cestu, jak přechod co nejrychleji otevřít: „Snažíme se najít variantní řešení a vybrat tu trasu, kde budou minimalizovány zásahy do přírody“ (listopad 2005, březen 2006). Oslovený největší český odborník na tetřevy, prof. Vladimír Bejček, však ze šesti navržených možností doporučil variantu nulovou. Přechod neotevřít. Na tetřeva to pochopitelně bude mít dopad nejmenší.


Pozná tetřev hranici?

Na Šumavě přežívá jedna ze dvou posledních středoevropských životaschopných populací tetřeva. A právě tato populace by podle prof. Bejčka mohla být ohrožena zvýšenou frekvencí turistů. Tetřev hlušec se ovšem vyskytuje i v Bavorském lese, a německá strana přesto cesty k hranici zpřístupnila. Dokonce z vlastni iniciativy vypracovala na základě evropské směrnice Natura 2000 studii, která sice potvrzuje významnost populace tetřeva hlušce, avšak nevylučuje možnost používání přeshraniční stezky. „Pozorování nám říkají, že populace tetřeva hlušce je nejméně rušena, když se určí trasa a termín pohybu turistů,“ prohlásil k tomu ředitel Správy NP Bavorský les Karl-Friedrich Sinner. Česká strana dává před dobrými sousedskými vztahy přednost absolutní ochraně tetřeva. Ovšem možná jen zdánlivě. Je totiž otázkou, co toto nekompromisní rozhodnutí ve skutečnosti bude znamenat pro budoucnost celého parku. I budoucnost tetřeva závisí na tom, zda budou konečně vyhlášeny dostatečně rozsáhlé a celistvé I. zóny. A vyhlášení nové zonace je do značné míry závislé na souhlasu šumavských obcí.
Obzvláště absurdní je skutečnost, že Bejčkova odborná studie se zpracovávala ve stejných dnech, kdy MŽP rozhodlo o udělení pokuty 200 000 korun správě za nezasahování pilou proti kůrovci na lesní správě Srní, v cenném území navrhovaném do bezzásahové I. zóny. To jest přímo v oblasti, kde je podle vlastních údajů zaměstnanců správy tetřevů více než v Luzenském údolí. A protože je tohle území navzdory výjimečné cennosti stále částečně ve II. zóně, bude se tam (dokud nedojde ke schválení nové zonace, což budou obce nyní pravděpodobně blokovat) muset zasahovat „tetřev-netetřev“… Turista nebude smět do tetřeví oblasti, ale ve vedlejší, možná cennější oblasti, budou řvát motorové pily a jezdit auta. Otázkou zůstává, proč i jen třeba časově omezené (dejme tomu na srpen) otevření úzké turistické stezky se musí posuzovat podle přísných paragrafů, zatímco celoroční vliv asanační těžby dřeva na vedle žijícího tetřeva nikoliv.


Bavorské rozhořčení

prof. Vladimír Bejček

Bavorská strana už sepisuje petice a chystá demonstrace, jednatel Euroregionu Bavorský les Kasper Sammer na Modravě rozhořčeně prohlásil: „Diskuse o přechodu se táhne přes deset let. Co víc mluví pro Evropu, než otevření hranic? Řekněte tedy rovnou, že o vztahy s námi vůbec nestojíte!“ České obce jsou svorně znechucené... Je tohle správná cesta k pozitivnímu vnímání ochrany přírody občany? Jsou skutečně největším nepřítelem tetřeva turisté? A největším nepřítelem Správy NPŠ starostové?

Ukazuje se, že dosavadní (mnohaletý) způsob komunikace státní ochrany přírody s místními obyvateli je velmi nešťastný a kontraproduktivní. Právě Modrava (na rozdíl od většiny ostatních obcí) totiž s rozšiřováním bezzásahových I. zón dosud souhlasila. A v tom je dnes jádro šumavského národního problému – ve chvíli, kdy bylo s obcemi zahájeno předjednávání nové zonace, respektive konečně znovurozšíření I. zón, jež byly zmenšeny a rozdrobeny na 135 částí ředitelem Ivanem Žlábkem, se dlouhodobě nespokojeným šumavským starostkám a starostům dostává do rukou trumf, který ovšem zcela jistě nezapomenou v rukávě. Rozhodování o Modrém sloupu tak není jen jedním z mnoha posuzování vlivu nějakého záměru na naturové území, ale dostalo se na skutečně nešťastnou symbolickou rovinu.

Spisovatel Ladislav Stehlík v knize Země zamyšlená: „Chtěl bych se jen dočkat chvíle, až z Luzného budu moci pozdravit východ slunce a na Roklanské chatě popít bavorské pivo.“ Dnes by obojí mohl. Po sedmdesáti kilometrech cesty autem.


text: ZDENKA JELENOVÁ, foto: Michal Malina


Připravuje: Informační server ŠumavaNet.CZ ve spolupráci s Obecním úřadem Modrava
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ | Grafický návrh: Studio Najbrt
Nahoru Nahoru