Pomník z r. 1937 věnovaný malíři skla a skladateli písně „Na krásné Šumavě“ Andreasi Hartauerovi (1839-1915).
Malíř skla Andreas Hartauer se zapsal se do podvědomí zdejších obyvatel svou písní „Tief drin im Böhmerwald“, známou pod českým textem „Tam v krásné Šumavě“. Narodil se 28. listopadu 1839 na Stachovské huti jako syn sklářského dělníka. Vyučil se v lenorské sklárně. Pracovně pobýval v severních Čechách (Johanesdorf bei Bürgestein), a zde složil slova a částečně melodii k písni Tief drin in Böhmerwald. Tato pak brzy zlidověla. Poté přesídlil do Dolního Rakouska, vlastnil sklářskou huť v St. Pölten a 18.11. 1915 zemřel.
Pomník byl odhalen 25.7. 1937. Na jeho realizaci byla vypsána veřejná sbírka. Památník navrhl Ernst Blumentritt z Českých Budějovic, práce provedl vimperský kameník Kurt Leiprt.
Píseň A. Hartauera patří dnes ke klasickému odkazu německé a české lidové kulturní tvorby.
|
Na krásné Šumavě, tam víska je malá,
po dosti dlouhý čas, je mnou opuštěná.
Však přece vzpomínka zůstala v mém srdci,
že já na Šumavu zapomenout nechci.
R:
Však tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné zelené Šumavě,
Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné té Šumavě
Když slunko zapadá za hory a lesy,
větřík si pohrává s českými pralesy,
Jak milo útulno v té malé dědince,
nevyměnil bych ji ani za tisíce.
R: R:
Jak tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné zelené Šumavě,
Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné té Šumavě
|
- Tief drin im Böhmerwald, da ist mein Heimatort,
- es ist schon lange her, dass ich von hier bin fort,
- doch die Erinnerung, die bleibt mir stets gewiß,
- daß ich den Böhmerwald gar nie vergiß.
- Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand,
- im schönen, grünen Böhmerwald.
- O sel’ge Kindheitszeit, nur einmal kehr’ zurück,
- wo spielend ich genoß das allerhöchste Glück,
- wo ich am Vaterhaus auf grüner Wiese stand
- und weithin schaut’ hinaus aufs Heimatland.
- Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand,
- im schönen, grünen Böhmerwald.
- Nur einmal noch, o Herr, laß mich die Heimat sehn,
- den schönen Böhmerwald, die Täler und die Höh’n,
- dann scheid’ ich gern von dir und rufe freudig aus:
- Behüt’ Gott, Böhmerwald, ich geh’ nachhaus!
- Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand,
- im schönen, grünen Böhmerwald.
|
