DEŠENICE A OKOLÍ : O PŮVODU JMEN OBCÍ NA DEŠENICKU

O původu jmen obcí na Dešenicku

Datelov – Todalov, Todlau

O Datelovu bychom se dočetli v roce 1379 (Datelov), později je zmíněn také jako Datelovo. Střední rod  se probojoval do prvního pádu podle pádu druhého, který je shodný pro mužský a střední rod. Jen vzpomeňte na Mrákovo nebo Kýčovo. Vzhledem k tomu, že zde žilo německé obyvatelstvo, objevuje se během času i německé pojmenování Todlau či Dottelau, z čehož pak vzniklo české Todalov, se kterým se také setkáváme. Datelov, zřejmě dvůr, patříval kdysi moc dávno jakémusi panu Datlovi.

Dešenice – Deschenitz

Pošumavské Dešenice, psány Deschenice, se poprvé objevují už v roce 1272 a byly původně samostatným panstvím. V roce 1672 byly povýšeny na městečko. Bývala to významná obec, jejíž dominantou byla tvrz a kudy vedla Světelská stezka z Bavor do Klatov. Dešenice byly chápána jako jednotné číslo – ta Dešenice , která vznikla z Dešenice, což se časem změnilo na srozumitelnější Deštici. Tento název byl ještě úředně zaprotokolován v roce 1850 vedle podoby Dešenice. Původní označení obce je odvozeno od staročeského deščná, což znamená desková. Asi tu šlo o deskové panství.

Děpoltice – Depoltowitz   

Děpoltice (Diepolticze), které se rozkládají na úpatí Prenetu, najdeme poprvé v pramenech z roku 1379. Byly vsí lidí Děpoltových, přičemž Děpolta (Děpolda) najdeme ještě v kalendáři ze šedesátých let. Podobně byly pojmenovány i okolní obce: podle Oldřicha Oldřichovice, podle Jana Janovice nebo podle Petra Petrovice. V roce 1789 se objevuje německý název Depoldowitz, na základě kterého se v roce 1839 dočteme i o Leopoldowitz, i když tu nikdy o žádného Leopolda nešlo.

Divišovice – Diwischowitz

O jménech obcí:  Divišovice, ležící při Strážovském potoku, patřily do správy Děpoltic, nyní jsou součástí městysu Dešenice. České pojmenování Divišovice (Diwissowicze) se objevuje už v roce 1554, stejně jako v roce 1789. Tehdy je navíc ještě užito poněmčené podoby Diwischowiz. V obci s českým názvem však bydleli v roce 1890 samí Němci, bylo jich 189. Divišovice bývaly kdysi dávno vsí lidí Divišových. Dnes chápeme Diviše jako příjmení, bývalo to však jméno rodné, odpovídající dnešnímu modernímu francouzskému Denisovi.

Matějovice – Mottowitz

Matějovice, vesnička na úpatí Prenetu, spravovaná Úřadem městysu Dešenice, dnes už téměř neexistuje. Přitom před sto lety zde bývalo 26 domů se 123 obyvateli – německými obyvateli. Z toho je zřejmé, proč v této pošumavské vísce žije pouze jeden obyvatel.Navzdory uvedenému bývaly Matějovice, jak konečně dokládá i jejich název, obcí českou. Byly původně zaznamenány jako Matiegiowicze, což je nutno číst jako Matějovice. Kdysi moc dávno zde byla ves lidí Matějových, i když první zápis o této vesničce pochází „až“ z roku 1379. V 18. století se pak přidružuje k českému pojmenování i německé Mottowitz. To vzniklo fonetickým přizpůsobením názvu českého.

Městiště – Dorrstadt 

O jménech obcí:  Najít ve starých materiálech Městiště je problém. Sice původně se obec pod Přemetem, zapsaná jako Miesstistie, Městiště jmenovala, ale pak se užívalo německého pojmenování Dorstadt nebo Dorrstadt. Teprve opět roku 1850 je vedle Dorstadtu zmíněno též Mističe, ale německé pojmenování nadále převládalo. Městiště je místo, kde bývalo město, ale ve staročeštině také místo, kde byla volná prostora, volná půda či staveniště. Německý název vypovídá, že se jednalo o suché či vyprahlé místo.

Oldřichovice – Olchowitz

První zápis o vesničce Oldřichovice čteme u roku 1383, kdy je zaznamenána jako Ulrichowicz. O necelých padesát let později jsou to už Oldřichovice, vlastně Voldřichovice. Čert aby to ale poznal, zápis totiž vyhlíží Woldržychowicze. V 17. a 18. století se pak přechází k německému pojmenování Olchowitz a v 19. století se opět navrací název český. Jak je z názvu jména ze 14. století patrné, šlo původně o obec českou, která se pak jako další vsi v podhůří Šumavy stala obcí s obyvatelstvem německým. Avšak dávno předtím se tu usadili Oldřichovice, lidé Oldřichovi, jimž ves, v níž žili, patřila. Oldřich je jméno německého původu, vzniklé ze staroněmeckého Uodalrich – (proto – U v nejstarším pojmenování) – znamenající vládce dědičného statku.

Žížnětice – Schiessnetitz

Zieznietic - první –ie signalizovalo, že se v dalších zápisech může objevit –í nebo –ě. V případě Žížnětic zvítězilo –i, neboť v roce 1585 jsou zaznamenány Ziznieticze. O tom, že písař nevěděl, co vlastně zapisuje, svědčí záznam z roku 1632, kdy dotyčný napsal: weSysnieticze. Písmeno ž, a hned dvojnásobné se objevuje v zápisu z roku 1789 jako Žižnieticze. Název shodný s dnešním pochází z roku 1849, ovšem je uveden vedle německé podoby Schissnetit. Zanedlouho potom, v roce 1854 se už zase vrací stará podoba s –ž uprostřed. V roce 1916 je pak ustanoveno, že pošumavská vesnička se bude jmenovat Žížnětice.

Místní jméno Žížnětice hovoří o tom, že tu byla původně ves Žizňatových, přičemž Žizňata. Bylo osobní jméno, doložené už v roce 1250 a zapsané starým pravopisem v podobě Siznata. Mnozí z nás se jistě domnívají, že název Žížnětice, respektive Žížnětice, pochází od slova Žízeň. Není tomu však tak. Jeho slovní základem je žizn, což ve staroslověnštině znamenalo život. Jen si vzpomeňte, že v nejstarší česko-staroslověnské písemné památce se prosí o žizn a mír v naší zemi.

Jmenovce u nás Žížnětice nemají, jen nedaleko České Lípy je Žiznikov.

Autorka textu : Libuše Brousková