Hraniční přechod pro pěší turisty Pramen Vltavy - Siebensteinkopf (cca. 20km z Kvildy)

Spolu s otevřením hraničního přechodu Modrý sloup byly od 15.7.2009 otevřeny další dva hraniční přechody do Bavorska – jeden pod Poledníkem a druhý v blízkosti pramenů Vltavy. Tyto však zůstaly poněkud ve stínu tolik diskutovaného Modrého sloupu. Ale pro milovníky toulek Šumavou určitě zasluhují pozornost.

Hraniční přechod pro pěší turisty Pramen Vltavy - Siebensteinkopf byl otevřen 15.7.2009 a je možné přes něj přecházet celoročně.

Ideálním východiskem je Kvilda, případně FIlipova Huť, Modrava či Borová Lada.

Využití tohoto přechodu skýtá mnoho turistických možností i pro méně zdatné turisty. Jsou to zejména vrchol Siebensteinkopf se skalní skupinou Siebensteinfelsen (Sedmiskalí) a vodní nádrž Reschbachklause s možností návratu přes hraniční přechod Bučina, případně pod Bučinou příliš nepublikovaném přechodu Teufelsbachtasse. Z Kvildy na Bučinu a zpět lze využít (do 30.9.) zelený autobus.

V tomto článku se dozvíte:

  1. jak se dostanete k odbočce k hraničnímu přechodu
  2. popis cesty od odbočky až k hraničnímu přechodu
  3. tipy na to co navštívit dál v Bavorském lese
  4. přehled vzdáleností
  5. tipy pro velmi zdatné turisty

Přístup k odbočce k hraničnímu přechodu:

  • po červené turistické značce z Bučiny (štěrkovaná cesta). Po 700 m klesání ze sedla „Pod stráží“ (nejvyšší bod této trasy), odbočuje z rozcestí (mírně vzhůru) modrá značka k hraničnímu přechodu 
  • od  Pramenů Vltavy po modré značce směrem na Černou horu, po 300 m odbočit vlevo vzhůru na červenou značku směr Bučina. Po 400 m stoupání směřuje doprava k hraničnímu přechodu modrá značka

Na rozcestí 0,7 km pod sedlem Stráž, kde se cesta z Bučiny lomí doleva a vzápětí doprava dál klesá k Pramenům Vltavy, se otvírá široký rozhled na Černou horu a na Luzný. Nepříliš nápadně je tu umístěna směrovka s modrou značkou k 0,5 km vzdálenému hraničnímu přechodu Siebensteinkopf. 

 

Popis cesty od odbočky až k hraničnímu přechodu

Cesta vede šikmo svahem, mírně vzhůru po pěšině, vyšlapané v cestě zarostlé vysokou trávou. Napravo ve směru chůze dominuje výhled na Steinfleckberg, který z velké části zakrývá hřeben Malé a Velké Mokrůvky, Luzný vlevo na konci hřebene je již viditelný. V opačném směru je pěkný pohled na svah a vrchol Černé hory. Vpředu, v linii cesty, je vidět vrchol Siebensteinkopf.

 

Pěšina přivádí k hraničnímu kameni 7/7.

Tipy co dál v Bavorském lese

Po 200 m pochodu po hranici dorazíte k odbočce na vrchol Siebensteinkopf. Tady se můžete rozhodnout, zda po značce se symbolem sovy, příp. ptáčka, přejdete přes vrchol na druhou stranu a přes vyhlídkové skály (Aussichtfelsen) na jižním úbočí sestoupíte k hraničnímu přechodu Bučina nebo výstup na vrchol vynecháte a půjdete přímo k vodní nádrži Reschbachklause (dál po hranici, od níž se trasa značená rovněž symbolem sovy, po necelých 100 m odklání).

Doporučuji třetí možnost – vystoupit na vrchol a k této odbočce se vrátit. Výstup za suchého počasí není obtížný, i když varovná cedulka oznamuje náročnost a pevnou obuv. Za mokra je třeba dát pozor – cesta přes kameny a kořeny bude kluzká. Po necelém půl kilometru poměrně příkrého stoupání omlazujícím se lesem a výhledy skrze pahýly uschlých smrků dorazíte k dřevěnému vrcholovému kříži. Výhled z výšky 1263 m i tady částečně zakrývají uschlé stromy.

 

Horský hřeben je rozdělen na sedm velkých skalních uskupení nazvané Siebensteinfelsen (Sedmiskalí). Když byly při silné vichřici v roce1870 vyvráceny všechny stromy, tyto skály se odhalily a byly z dálky viditelné. Obnova lesního porostu pak trvala až do roku 1900. 

 

Po návratu k odbočce pod Siebensteinkopf pokračujete dál po hranici po značce se symbolem sovy. Na horizontu se rýsuje hřeben od Malé Mokrůvky až po vrchol Luzného, blíže před nimi masiv Steinfleckbergu a úplně nejblíže rozložitý dvojvrchol Farrenberg. Po necelých 100 m se značená trasa od hranice odklání a vede k malebné vodní nádrži Reschbachklause

.

V hladině se zrcadlí Černá hora a okolní obnovující se smrčina. Je to místo, kde si můžete odpočinout, jsou tu lavičky i srubový přístřešek pro případ nepříznivého počasí. Hráz ze žulových kvádrů na potoce Reschbach byla vybudována v roce 1860 a zadržuje 15 tisíc kubíků vody. Po otevření stavidla se nádrž vyprázdnila za 3 až 4 hodiny. Zvýšil se tím průtok vody, který umožňoval splavování dříví do 60 km vzdáleného Pasova. Plavilo se převážně na jaře, kdy byla nádrž dostatečně zásobena vodou z tajícího sněhu. Používala se až do počátku 50 let dvacátého století. V roce 1976 byla správou NP Bayerischer Wald renovována jako kulturní památka.

 

Po široké pískové cestě bez výškových rozdílů (směrovka na parkoviště Schwellgraben) přijdete po1 km na Rastplatz Mückenloch u silnice z Finsterau na Bučinu

.

Ti, kdož si trasu chtějí ještě prodloužit, mohou 200 m před hraničním přechodem odbočit ze silnice vpravo na Teufelsbachklause podle ukazatele se symbolem ptáčka. Cesta vede přes paseku s výhledem až k masivu Boubína.

  ¨

Pak prudce klesá lesem k nádrži Teufelsbachklause. Podobně jako Reschbachklause sloužila dříve k zadržování vody pro splavování dříví. Je mnohem menší, zadržovala jen 2 tisíce kubíků vody a naplnila se za 4 hodiny až 1 den. Hráz, původně dřevěná, byla vybudována v roce 1820, později byla přestavěna ze žulových kvádrů. Pokud se otevřel uzávěr, nádrž se vyprázdnila za 3/4 hodiny. U nádrže stával dříve stavidlový domek, dnes je zde srubový přístřešek pro nepříznivé počasí. Zajímavostí je, že v těchto místech probíhá hranice rozvodí Dunaj – Vltava / Labe a dříve se v okolí těžil křemen pro sklárny v oblasti Spiegelau. Teufelbach se o necelých 200 m níže stéká s potokem Čertova voda, který protéká po hranici z Bučiny.

 

Od nádrže (směrovka na Hammerklause) sejdete strmou kamenitou cestou dolů, kde se potok dotýká ostré zatáčky štěrkované silničky. Tady se nachází hraniční přechod Teufelsbachtasse. Na sloupku začíná žlutá značka, po lávce překračuje potok, kterým prochází hranice. Přes podvalový chodník pokračuje pěšinou průsekem mezi nízkými smrčky na cestu a po ní vzhůru, kde se napojuje na červenou značku z Knížecích Plání na Bučinu.

 

Na doplnění ještě poznámka: Žlutě značená trasa k přechodu Teufelsbachtasse začíná na rozcestí Furík u Knížecích Plání, bez jakékoli identifikace vede souběžně s červenou značkou směrem na Bučinu, po necelém kilometru se z ní odklání vlevo a po dalším kilometru končí na hranici za potokem Teufelbach. Zde, na německém území, jak jsem již uvedl, najdete v ostré zatáčce štěrkované silničky jen sloupek s koncovým čtverečkem žluté značky a německý rozcestník, který ukazuje vzhůru na Teufelsbachklause a dolů na Hammerklause. O tomto hraničním přechodu jsem zatím nenašel bližší informace. V mapě Šumava-západ na www stránkách NP Šumava je pouze označen symbolem přechodu pro pěší, bez znázornění jakékoliv cesty k němu. Stejně tak je to i u dalších 3 přechodů v úseku od Bučiny ke Strážnému: Pod Žďárkem, Hinterfirmiansreut a Vorderfirmiansreut.

Vzdálenosti: 

Celá trasa: Kvilda – Bučina – Siebensteinkopf – Bučina – Kvilda 20 km (s prodloužením přes hraniční přechod Teufelsbachtasse 23,7 km)

Celá trasa: Kvilda – Prameny Vltavy – Siebensteinkopf – Bučina – Kvilda 21 km (s prodloužením přes hraniční přechod Teufelsbachtasse 24,7 km)

Vzdálenosti z Kvildy

  • Bučina (zelená) 6,5 km
  • odbočka k hranič. přechodu (červená) 9,2 km
  • hraniční přechod Siebensteinkopf (modrá) 9,7 km  
  • Prameny Vltavy (modrá) 9 km
  • odbočka k hranič.přechodu (modrá,červená) 9,7 km
  • hraniční přechod Siebensteinkopf (modrá) 10,2 km
  •  rozcestník pod vrcholem Siebensteinkopf 10,4 km

Vzdálenosti od rozcestníku pod vrcholem Siebensteinkopf

  • vrchol Siebensteinkopf (po směrovce symbol sovy nebo ptáčka) 0,4 km
  • Reschbachklause ( po směrovce symbol sovy nebo ptáčka) 1 km
  • hraniční přechod Bučina přes Reschbachklause 3,4 km
  • hraniční přechod Bučina přes vrchol Siebensteinkopf (po směrovce symbol ptáčka nebo skupina stromů) 1,6 km

 Vzdálenosti od hraničního přechodu Bučina

  • Teufelsbachklause 1 km
  • hraniční přechod Teufelsbachtasse 1,2 km
  • odbočka ze žluté (od Teufelsbachtasse) na červenou (na Bučinu) 3,7 km

Mapa trasy:

 ( mapka ve vyšším rozlišení zde ... )

A – odbočka z červené z Bučiny nebo od Pramenů Vltavy na modrou značku k hraničnímu přechodu
B – hraniční přechod (hraniční kámen 7/7)
C – odbočka na vrchol Siebensteinkopf (D) a možnost zkrácené trasy sestupem k silnici (G) k hraničnímu přechodu Bučina (H) nebo se z vrcholu vrátit zpět k odbočce (C) a pokračovat k E
D - vrchol Siebensteinkopf
E – vodní nádrž Reschbachklause, po cestě (E – F) pokračovat k silnici na Bučinu
F – Rastplatz Mückenloch - odbočka na silnici k hraničnímu přechodu Bučina
G – odbočka ze silnice na Teufelsbachklause
H - Bučina - hraniční přechod
I – vodní nádrž Teufelsbachklause
J - hraniční přechod Teufelsbachtasse
K – napojení žluté značky od přechodu na červenou – po ní se (vlevo vzhůru) vrátit na Bučinu 

Tip pro zdatné turisty

Pro zdatnější turisty jen okrajově zmíním i možnost návratu přes Modrý sloup, ke kterému je od Reschbachklause (přes Markfleckl pod Luzným) 9 km. Podle volby výchozího místa okružní trasy (Modrava, Kvilda nebo Filipova Huť) je třeba počítat s celodenní túrou od 33 do 39 km. Z Kvildy je sice vzdálenost nejdelší, ale lze si ji zkrátit využitím zeleného autobusu na Bučinu a z Modravy do Kvildy, na německé straně pak Igelbusu na parkoviště pod Luzným. Při této volbě je však výhodnější dojet zeleným autobusem na Bučinu a použít raději tento hraniční přechod, než jít oklikou přes přechod Siebensteinkopf k zastávce Igelbusu na parkovišti Schwellgraben, Na Bučině je třeba přejít od zastávky zeleného autobusu asi 800 m k zastávce Igelbusu u hraničního přechodu. Igelbus z Bučiny (linka 6115) umožňuje přímý přestup u informačního centra NP Bayrischer Wald na spoj k parkovišti pod Luzným (linka 7594). Jízda trvá necelou hodinu. Při zpáteční cestě (z Modravy do Kvildy) opět využít zeleného autobusu. Tím se pěší túra zkrátí o 20 km a vznikne i rezerva pro eventuální výstup na Luzný.

Jízdní řády zelených autobusů a Igelbusu najdete na www.sumavanet.cz v sekci Praktické informace

Text a foto: Pro ŠumavaNet.CZ František Janout