BOROVÁ LADA A OKOLÍ : KAPLE SV. ANNY - POVĚSTI, LEGENDY, PŘÍBĚHY

Kaple sv. Anny - pověsti, legendy, příběhy

Z Pamětní knihy z kostela na Novém Světě se dozvídáme:

Manželé Franz a Dorothea Müller, statkáři z Borových Lad, nechali v roce 1860 vystavět novou kapli Svatého kříže na cestě do Zahrádek.
Na vnitřní vybavení přispěla kromě Müllerových rodina Johanna Friedla, krejčího a nájemníka z Pravětínských Lad, stejně jako farář, který přispěl 22 zl. Kapli vysvětil farář Leonard Zdiarsky 16. září 1860.
18. září 1864 byl poblíž kaple v Borových Ladech na návrší vztyčen železný kříž. Jeho zhotovení zaplatili manželé Franz a Dorothea Müller z Borových Lad.

Dalším pramenem byla  kniha Karla Petráše „Krajem šumavských Lad“, v níž se uvádí:

Nejmladší kaplí byla kaple u Borových Lad. Postavil ji roku 1860  Franz a Dorote  Müller z Borových Lad z čísla popisného 2. Po chalupě se zde říkalo u Fronznbauerů po bývalém majiteli a byla to nejstarší usedlost po Loveckých domcích na rozcestí na Nový Svět. U této kaple byla postavena  zděná  křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Kaple byla zasvěcena Povýšení Svatého Kříže. Vikariát ve Vimperku udělil 26.4.1880 farnosti v Novém Světě po dobu 6ti let sloužit v této kapli tři mše. První 2.července, druhou mši v týdnu oslav Nanebevzetí  Panny Marie a třetí mši vždy následující neděli po svaté Anně. V dalších letech se udržela  a vžila pouze mše s poutí  na sv.Annu. V témže roce budějovická konzistoř zakoupila za 6 zl.Oltářní kámen, v němž bylo vyryto Tedtimorium Ionfeirationis.

O historii borovoladské kaple se dozvídáme z tradovaného vyprávění místních bývalých občanů a rodáka Karla Saika, který  své vzpomínky literárně publikoval v Böhmerwälden Heimatbrief.
 Bohoslužby a s nimi spojená Anenská poutˇ byly proslavené v širém  okolí a konaly se koncem měsíce července. Tyto poutní nábožné slavnosti nazývali  šumaváci Annafest. Stovky lidí přicházeli v procesích z Kvild, Knížecích Plání, Světlých Hor a Stodůlek, z Horní Vltavice a po cestě přibírali věřící ze Slatiny, Polky a Březové Lady. Docházeli sem lidé až ze Strážného a také ze sousedních Nových Hutí. Místo pro stavbu kaple bylo prý vybráno podle legendy. Jednou uprostřed léta napadl sníh. Během dne roztál, jenom v místě, kde později byla kaple postavena, zůstal trvale. V historickém ústním podání se traduje, že než  byla postavena kaple, stávala poblíž kamenného vrcholu, kam stoupala křížová cesta, kamenná strážní hláska zvaná Wartturm. O jejím původním účelu lze vést pouze spekulativní úvahy. Skutečnost je, že byla často používána jako lovecká útulna při častých knížecích honech, než byly zbudovány první lovecké domky (Jägerhauser), v místech dnešní obce. Z této hlásky byl asi krásný výhled do okolní vltavické nivy. Celé toto území se svažujícími lukami k řece a zalesněnou vyvýšeninou poněkud vzdálenou od Borových Lad, nazývali starousedlíci názvem TÜRMLAU – Věžovitá niva. Rovněž se traduje, že stavební materiál ke stavbě kaple byl použit právě ze značně zchátralé strážní věže Warttum. Stavba křížové cesty a kaple byla započata v roce 1860 a v témže roce dokončena a vysvěcena. O autorech vlastní výzdoby kaple a obrazových zastavení křížové cesty toho moc nevíme. Uvnitř kaple bylo několik votivních obrazů malovaných na plátně olejovými barvami značné ceny (votivní obrazy jsou takové, které byly darovány určitému vysvěcenému místu – kostel, kaple, na základě slibu, nebo vzpomínky). V roce 1881 byl v kapli pověšen právě takový votivní obraz, připomínající zavraždění schwarzenberského hajného France  Schneidera z Lipky, kterého zabili pytláci v revíru Lipka (Freyung). Pytlák nebyl nikdy dopaden. Dalším z votivních obrazů, které v kapli visely, byl grafický ocelorytinový list , nejcennější z darovaných obrazů. Daroval jej pro Anenskou kapli v roce 1901 baron Walther von Burg, který se v témže roce zúčastnil honů ve ferchenhaidském revíru. Znázorňuje kněze, který spěchá za umírajícím poskytnout mu poslední pomazání. Bosýma nohama se právě chystá přebrodit říčku, neboť most byl stržen při průtrži mračen, když tu přijíždí na koni Rudolf Habsburský. Ten půjčuje  duchovnímu koně ,aby na něm mohl pokračovat v další cestě za svým posláním.V roce 1801 prý byly u kaple po pravé a levé straně vysazeny dva javory. Stalo se tak ku příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Štefanií. 

 Ještě jeden obraz prý byl umístněn v kapli. Na něm byla namalovaná věrná podoba kaple a pod ní česko-německý nápis: „ V této kapličce začala Marie Svobodová, 5 let stará, z Velkého Ždíkova v září roku 1871, po vroucí modlitbě k Matce Boží, ponejprv chodit“.(Tento údaj je zaznamenán v Körbrově průvodci Šumavou z roku 1924). Zachovala se i pohlednice,  odeslaná 15. srpna roku 1906 z ferchenhaidské pošty do Vlachova Březí. Přesná citace na pohlednici zní: „ V této   kapli v lese byla uzdravena  5 let stará holčička, byla mrzák a otec jí nes na zádech a zpátky šla sama do Velkého Ždíkova. Jest to zázračná kaple  Panny Marie v lese.“ Vznikají tak dva stejné údaje o zázračném uzdravení pětileté dívenky ovšem ve značném časovém rozmezí 35 roků.

 O kapli se až do roku 1945 starala rodina Heinzlova   (u Fronznbauerů ), na jejichž pozemku kaple stála a rodina Winterova  (u Tobiasnů) na jejichž pozemku stála křížová cesta. Celé skalnaté návrší s přilehlým lesem bylo ferchenhaidskými nazýváno  DIRNDLAU- Dívčí niva. Starousedlíci tvrdí, že poblíž kaple byla studánka s křišťálovou vodou, které přisuzovali zázračnou moc tomu, kdo se z ní napil. Dnes již kaple a křížová cesta nestojí. Po druhé světové válce za komunistického režimu došlo v roce 1956 k zbourání. Zachoval se pouze železný kříž na konci křížové cesty, který tam manželé Müllerovi osadili 18.září 1864.

Kaple je opředena mnoha pověstmi, legendami a příběhy.

Citujeme jeden z nich. Cestovat v dávných dobách Šumavou nebyla nikdy procházka. Cesty byly ve špatném stavu, stavěné pro volské a koňské potahy. V řídce osídlených horách o nebezpečí nebyla nikdy nouze. Byl konec září. Na Šumavu se vrátilo teplé pozdní léto. Na cestách byly ještě nevyschlé lokáče po nedávných deštích. Horské potůčky se opět vrátily do svých staletých koryt. Brzy z rána vyjel z bavorského Freyungu se svojí rodinou obchodník za nákupem různých výrobků do známého Františkova. Koně si bujně pohazovali hlavou a na otýpkách sena na koňských houních se spokojeně usadila obchodníkova žena s dceruškou, která byla slepá. Dcerka se velmi radovala z dlouhé cesty. Bylo to poprvé, kdy jí rodiče sebou vzali. Řinčení postrojů, šum lesa, zpěv ptáků a zurčení potůčků  a k tomu vyprávění matky, která barvitě líčila kraj,kterým projížděli, to vše vstupovalo do duše nevidomé. Bylo to stejně krásné a pro dívku představivé, jako za dlouhých zimních večerů, kdy maminka předčítala z modlitebních knih, nebo starých kalendářů.

 V pozdních odpoledních hodinách, kdy projížděli nevelkou osadou Zahrádkami, začaly nepříjemně vrzat loukotě v zadním kole.  Vypadlý kovový hřeb byl nahrazen novým a vůz se  znovu rozjel k blížícímu cíli. U křížové cesty a kaple sv.  Anny před Borovými Lady obchodník zastavil. Všichni, jako správní křesťané se pokřižovali a krátkou  modlitbou poděkovali sv. Anně za dosavadní zdárný průběh cesty. Poté se koňský povoz rozjel, ale ujel jen pár metrů, kdy  prudký náraz na kámen způsobil značné poškození kola, které již předtím způsobilo malé zdržení na Zahrádkách. Nezbývalo než jej sejmout z nápravy a opravit v nedalekém  ferchenhaidském mlýně. Žena s dcerou zůstaly u kaple a vroucně se modlily, aby jim bylo pomoženo. Zapadající sluníčko naposled svými paprsky pozlatilo celý kraj a ozářilo celou kapli. Tu náhle při modlitbě slepá dcerka zvolala : „ Maminko, vidím  na oltáříčku namalovanou pani.“ Slepá dívenka začala vidět. Běžely s matkou naproti do nedalekého mlýna, právě když otec vyvaloval před sebou právě opravené kolo. Dcerka již  zdálky na svého otce volala :“ Tatínku, tatínku, já vidím! Svatá Anna mne uzdravila.“

Tato dívka se k této kapli znova vrací jako dospělá žena. Když v roce 1912 se konal světový eucharistický kongres ve Vídni, tato žena při zpáteční pěší cestě z Vídně putuje k ferchenhaidské kapli, aby sv. Anně poděkovala za uzdravení.


Připravuje: Informační server ŠumavaNet.CZ ve spolupráci s Obecním úřadem Borová Lada
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ