Strážní hrad, pravděpodobně založený kolem roku 1250 je umístěn nedaleko starého trojmezí (Čechy, Rakousko a Bavorsko) na Svatotomášském vrchu. Za zakladatele hradu je označován Vítek z Načeradce. Ve 13. století tvořila jádro hradu věž s jednoduchým opevněním. Po vymření rodu Vítkovců ve 14 století, přešel hrad do majetku Jindřicha I. z Rožmberka, v závěru 14. století zde byl nedobrovolně držen král Václav IV. Ve 14. století byla na nejvyšším místě vystavena obytná hranolovitá věž, později dostavěná lichoběžníkovým přístavkem. V 16. století bylo vystavěno nové vnější opevnění s nárožními střílnami a baštami. V roce 1602 podstoupil z finačních důvodů Vítkův Hrádek Petr Vok z Rožmberka, včetně části svého panství, Rudolfu II. Zpustošení a vypálení hradu je přičítáno švédským vojskům pod velením generálů Banéra, Torstenssona a Bittenberga v letech 1641 až 1648. Následně hrad ztratil na významu a rychle zpustnul. V 18 století vlastnili hrad Schwarzenberkové, kteří si v nedalekém Sv. Tomáši vystavěli lovecký zámeček. Vnitřní schodiště a vyhlídková terasa byla vystavěna společně až se sanací zdiva z důvodu návštěvy korunního prince Rudolfa, plánované na červenec roku 1871. Po 2. světové válce patřila zřícenina Klubu českých turistů. Po zbudování "ochraného" vojenského pásma byl přístup ke hradu znemožněn. Hradní věž sloužila jako pozorovatelna protivzdušné obrany a po zřícení schodiště si armáda vybudovala novou ocelovou věž při vstupu do areálu hradu. Zároveň vojsko zdevastovalo kostel ve Sv. Tomáši a přispělo k rychlému zániku mnoha okolních sídel. Zpřístupnění Vítkova Hrádku v roce 2005 bylo pojato jako akt ve znamení 200. výročí narození Adalberta Stiftera - "básníka Šumavy". Díky významné roli, kterou sehrálo Občanské sdružení Vítkův Hrádek, můžeme opět skládat obdiv nejen pohledům na Hraniční hvozd, ale i panoramatům Alp, rozlehlosti vodní nádrže Lipno a všemu, kam až oko (případně optika) dohlédne.
