Rašeliniště jsou v centrální části Šumavy nazývány slatě. Pro svůj vznik nalezla rašeliniště na Šumave ideální podmínky: mělké pánve, sedla a mírné svahy na náhorní parovině Šumavských plání a široká mělká údolí Vltavy a jejích některých větších přítoků, velmi chladné a vlhké podnebí, dostatek pramenišť a málo propustný horninový podklad pod zvětralinovým pláštěm. Rašeliniště vznikla na přelomu poslední doby ledové a doby poledové (zhruba před 9.000 - 10.000 léty), kdy se velmi chladné a přitom suché podnebí poněkud oteplilo a bylo dostatečně vlhké. V zásadě lze na Šumavě rozlišit dva základní typy rašelinišť: náhorní vrchoviště v Šumavských pláních a údolní rašeliniště při Vltavě a jejích větších přítocích.

Základem tvorby šumavských rašelinišť byla vždy m
ělká pánevní jezírka zarůstající zpočátku především rákosem a různými ostřicemi. Odumřelé zbytky této vegetace, které nalézáme na všech šumavských rašeliništích, daly vzniknout nejspodnějším vrstvám rašeliny - ostřicorákosové sletině. Teprve později převládl ve vegetaci zarůstajících jezírek odolný a nenáročný mechorost rašeliník, který nejrychleji přirůstal při jejich volné hladině. Střed budoucího rašeliniště se tak zvedal rychleji nad okolí než jeho okraje: tato rašeliniště jsou proto uprostřed vyšší než na okrajích a pro jejich tvar jim říkáme vrchoviště. Spojením více jezírek rozrůstajícími se porosty rašeliníků vznikly velké, mnohdy několikasethektarové komplexy šumavských rašelinišť s mnoha jezírky uprostřed. Rašeliník (přesněji řečeno pokožkové buňky lodyžek a lístků) má schopnost nasát neuvěřitelné množství vody. Komplex celého rašeliniště tvořeného především rašeliníky zadrčuje velké množství vody a má tedy důležitou hydrologickou funkci. Zpětně příznivě ovlivňuje mikroklima a mezoklima nejbližšího okolí.
Spodní vrstvy rašeliníku odumírají a sesedají se, sm
ěrem nahoru však rašeliník neustále přirůstá. Pomalým zuhelňováním odumřelých částí rostlin za nepřístupu vzduchu, při nízké teplotě a v silně kyselém prostředí - tzv. rašeliněním - vzniká rašelina. Kromě rašeliníku se na tvorbě rašeliny podílel hlavně suchopír pochvatý a blanice bahenní. Za uplynulá tisíciletí zde vyrostla rašeliniště o mocnosti rašeliny přes 7 m. Jen díky tomu, že tvorba rašeliny probíhá za nepřístupu vzduchu, uchovala se v určitých vrstvách rašeliny pylová zrnka těch rostlin (především dřevin), které v odpovídajících obdobích rostly na rašeliništích nebo jejich okolí. Podle poměrného zastoupení pylu různých dřevin v jednotlivých vrstvách rašeliny je možno rekonstruovat lesní pokryv Šumavských plání od skončení dob ledových. Rašeliniště jsou proto jakousi přírodní "kronikou", ze které je možno vyčíst i průběh podnebních změn uplynulých tisíciletí.
V určitých stádiích vývoje nestačily vodní zdroje (spodní prameny, vodní srážky) sytit do výšky narůstající rašeliništ
ě vodou. Vrchoviště začala odumírat, zmizela jezírka a objevily se zde porosty dřevin: kleče smrku, břízy. Těchto stagnací ve vývoji šumavských vrchovišť bylo několik - v profilech rašelinou nacházíme většinou dva zřetelné dřevové horizonty. V sočasné době šumavská vrchoviště víceméně opět stagnují. Pouze vrcholové plošiny jsou zřetelně vlhčí než k okrajům klesající velmi mírné svahy vrchovišť.
Přirozená jezírka na vrcholu vrchovišť, jsou-li vyvinuta, nazýváme odborn
ě blänky. Silně zamokřený pás na obvodu vrchoviště, kudy odtéká přebytečná voda, kterou už nemůže rašeliník přes svoji obrovskou recepční schopnost zadržet, se nazývá lagg. Vlastní vrchoviště je poněkud sušší a střídají se na něm vyvýšená místa zvané bulty a vlhčí prohlubně mezi nimi, které nazýváme šlenky. Toto členění povrchu vrchoviště způsobuje nejdůležitější rostlina - mechorost rašeliník (rod Sphagnum), rostoucí zde asi ve 20 druzích. Jednotlivé jeho druhy mají rozdílné stanovištní nároky: některé vytvářejí bulty, jiné rostou submersně pod vodou v jezírkách a šlencích, jiné na nejsušších stanovištích vrchoviště.
Když narůstající vrchol bultu odroste přímému vlivu spodní vody, zastaví se jeho růst a posléze ho přerostou rašeliníky dosavadního šlenku. Ten se tím přem
ění na nový bult a z původního bultu se stává šlenk. Tímto rytmickým střídáním bultů a šlenků narůstají živá rašeliniště.

Nízký porost slatí zpravidla tvoří borovice blatka, bříza trpasličí, v bylinném patře jsou charakteristické šícha oboupohlavná, pýreček horský, kýhanka bažinatá, klikva žoravina a jedna z masožravých rostlin - nejmenuje se Adéla, ale rosnatka okrouhlolistá, botanici by mne jist
ě doplnili dalšími zajímavostmi.
Popis šumavských rašelinišť - slatí
Obsah stránky:
Jiří Vopěnka
Fotografie:
Jiří Vopěnka
vopin@sumavanet.cz


@ vopinweb @
sumava.net/vopin
ROZCESTNÍK
FOTOGALERIE
IMG_0104
IMG_8195
IMG_0673
IMG_0734
IMG_4456
IMG_7815