|
|
|
|
|
|
|
Kvilda
Nejvýše položená obec v ČR (1065 m n.m.) vznikla při obchodní stezce z Pasova do Kašperských Hor přibližně na počátku 16. století. První zmíňka o Kvildě však pochází již z roku 1345. Listina Jana Lucemburského vkládá do držení synům správce píseckého panství (Tomáši a Janovi) zdejší pozemky. Ti využili zdejšího nerostného bohatství - rýžovali zde i v okolí Kvildy zlato. Hamernictví, sklářství a dřevařství zasahuje do zdejšího života v průběhu 18.století, kdy provoz na zdejší větvi zlaté stezky prakticky zanikl. Na Kvildě je provozováno i hospodářství - pase se zde skot, poskytující zdejšímu obyvatelstvu všestraný užitek, pěstují se zde hospodářské rostliny.
Katastrofální vichřice v letech 1868, 1870 a 1872 výrazně zasahují do zdejšího běhu života. Způsobily rozsáhlé polomy a následovala je kalamita "zlatého broučka" - kůrovce - lýkožrouta smrkového. V období rozkvětu 18. století jsou na Kvildě 3 sklárny, několik pil a truhláren. V provozu je zde světoznámá Strunzova pila na zpracování rezonančního dřeva.
První světová válka a hospodářská krize před druhou světovou válkou rozvoj obce sice zbrzdila, ale i tak byla Kvilda jednou z nejvýznamějších obcí centrální Šumavy, kde probíhal výrazný obchodní, řemeslnný i společenský život.
Za druhé světové války (po opuštění sudet neněmeckým obyvatelstvem) bylo mnoho místních němců povoláno na frontu. Nedostatek pracovní síly byl řešen pracovními tábory zajatých belgičanů, rusů a civilního obyvatelstva z východních zemí.
V poválečném období se Kvilda stává centrem pohraničního vojska. Do zdejšího prostředí zasazuje Rudolf Kalčík děj knihy Král Šumavy.
Následně, a to spíše, se stává Kvilda centrem turistickým a rekreačním.
Statut turisticého a sportovního centra si Kvilda udržela do dnešní doby, což je patrno především z počtu restauračních a ubytovacích kapacit.
Katastrofální vichřice v letech 1868, 1870 a 1872 výrazně zasahují do zdejšího běhu života. Způsobily rozsáhlé polomy a následovala je kalamita "zlatého broučka" - kůrovce - lýkožrouta smrkového. V období rozkvětu 18. století jsou na Kvildě 3 sklárny, několik pil a truhláren. V provozu je zde světoznámá Strunzova pila na zpracování rezonančního dřeva.
První světová válka a hospodářská krize před druhou světovou válkou rozvoj obce sice zbrzdila, ale i tak byla Kvilda jednou z nejvýznamějších obcí centrální Šumavy, kde probíhal výrazný obchodní, řemeslnný i společenský život.
Za druhé světové války (po opuštění sudet neněmeckým obyvatelstvem) bylo mnoho místních němců povoláno na frontu. Nedostatek pracovní síly byl řešen pracovními tábory zajatých belgičanů, rusů a civilního obyvatelstva z východních zemí.
V poválečném období se Kvilda stává centrem pohraničního vojska. Do zdejšího prostředí zasazuje Rudolf Kalčík děj knihy Král Šumavy.
Následně, a to spíše, se stává Kvilda centrem turistickým a rekreačním.
Statut turisticého a sportovního centra si Kvilda udržela do dnešní doby, což je patrno především z počtu restauračních a ubytovacích kapacit.
