19.10.2005 - Projev starosty Antonína Schuberta v Senátu ČR

19.10.2005 - Projev starosty Antonína Schuberta v Senátu ČR

Vážený pane profesore, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové.

Děkuji za pozvání senátnímu výboru na tento seminář a pokusím se zde pragmaticky prohovořit ke všem čtyřem dnešním tématickým okruhům z pohledu starosty centrální šumavské obce, která svou katastrální výměrou tvoří osminu Národního parku Šumava.

Mám snahu zde přednést takový pohled, který vychází z třicetileté zkušenosti mého života v samotném středu Šumavy. Zároveň předesílám, že mé občanské povolání je lesník.  

Hlavním posláním národního parku je podle platné právní normy ochrana dochovaných ekosystémů a ochrana a obnova samořídících funkcí přírodních systémů ve vymezeném území. Základním legislativním rámcem by měl být zákon o národním parku. Dokud však budou platit slova stávajících i minulých členů Parlamentu České republiky – dokud nebude politická vůle, nebude ani zákon – tak pak hůře nalezneme východisko z neuspořádaných poměrů, které na Šumavě panují.  Avšak bez ohledu na chybějící legislativu, ale plně v souladu se zákonem o ochraně přírody, by měly být veškeré plány a principy péče,  jejich vzájemná provázanost a časové horizonty jejich naplnění  konkretizovány v Plánu péče o národní park. Tento základní koncepční dokument, který má zpravidla na dobu deseti let směřovat činnost národního parku by měl být dostatečně odborně připraven k široké, odborné i celospolečenské diskusi. V této diskusi pak řádně projednán a jako dokument mající co nejširší celospolečenskou podporu předložen ministerstvu životního prostředí ke schválení. Tedy jako základní, nadčasový, strategický dokument, kterým by byla směřována péče o šumavskou přírodu a to bez ohledu na politickou příslušnost ministrů životního prostředí či názorů jednotlivých ředitelů tohoto národního parku.  Myslím, že dnešní seminář je zde hlavně proto, protože tato základní norma ať z jakéhokoliv důvodu prostě není. Slovo „není“ je osudem obou, zatím vypracovaných plánů péče o tento národní park. Proč tomu tak je,  se nechci v tomto projevu zabývat. 

To co se pak v takovémto prostředí jeví jako nejzásadnější problém, je zónace. Z celkové zónace však I. zóna prošla nedynamičtějším chaosem. Chce se mi říci, že tato společnost se nedokázala za 15 let dohodnout, co je na Šumavě nejcennější. S podivem pak musím hledět na snahu toho samého správce, který v minulosti provedl fragmentaci I. zóny, jak do ní dnes prosazuje lokality, které jsou v rozporu se schváleným věstníkem ministerstva životního prostředí pro vymezování zón ochrany přírody. Jsem zastáncem té filozofie, že pokud chceme mít na Šumavě opravdový, mezinárodně uznávaný národní park,  pak  I. zóna musí být ucelený komplex vymezující reprezentativní prvek daného chráněného území. Vytvářet však na mapových podkladech neopodstatněné návrhy, snad ve snaze o dosažení hodnoty nějakého čísla, je dle mého soudu odborně neodůvodnitelné a společensky nepřijatelné. A jak vypadá I. zóna v očích společnosti? Namísto toho, aby byla přijímána jako vrchol kulturní odpovědnosti středoevropské společnosti za přírodní hodnoty, tak je na straně jedné demonstrativně používána jako strašák a na straně druhé jako beranidlo, ubíjející jakoukoliv smysluplnou snahu k výchovnému poznávání předmětu ochrany přírody v tomto národním parku.

Na pořadu dne zřejmě není problematika III. zóny v Národním parku Šumava. S plnou odpovědností zde prohlašuji, že do budoucna půjde v tomto ohledu o velmi  zásadní problém.

Se třetí zónou je spojena problematika územního plánování. Žádná obec na Šumavě a troufnu si říci, že ani v České republice, neprošla takovým územně plánovacím martyriem jako Modrava. Proč? Protože orgány ochrany přírody zcela odmítaly snahu obce být reprezentativním centrem Národního parku Šumava. A podle čeho byly popřeny základní ústavní práva obce na svébytnost a rozvoj? Ničím jiným než dosud platným usnesením vlády ČR č. 352 z 13. května 1992. A zdůrazňuji, že dle dosud platného usnesení.  Územně plánovací proces má svá obecná pravidla, která jsou však v tomto národním parku změněna. Základním problémem je, že zastavěná a zastavitelná území obcí jsou součástí území tohoto národního parku. Tato skutečnost by však nebyla tím nejzásadnějším problémem, pokud by se orgány ochrany přírody s tímto faktem dokázaly vyrovnat. Ale to jsme zpět buď u chybějícího zákona o národním parku, anebo u chybějícího kvalitního plánu péče o národní park. 

A zde neopomenu  mou trvalou kritiku Územního plánu velkého územního celku Šumava. Jak může být územní rozvoj Šumavy směřován podle dokumentu, který byl zpracováván od roku 1985, do kterého byly jakýmsi způsobem zapracovány politické změny po roce 1989, aby byl v roce 1992  schválen v euforické, nenaplnitelé podobě. Nenaplnitelný, překonaný avšak zřejmě nepostradatelný a nenahraditelný. Proč? Nebudu daleko od pravdy pokud zkonstatuji, že v připravovaných územně plánovacích dokumentacích velkých územních celků, ať krajů nebo okresů, buď nebude území Národního parku Šumava, nebo tyto dokumentace nebudou v dostupném čase schváleny.

Turistické využití Národního parku Šumava si představuji tak, že by mělo posloužit zejména zájmům ochrany přírody. Tedy zcela ve shodě s platnou legislativou. Oprávněně a ze zkušenosti se domnívám, že nic jiného neochrání zájmy v tomto území tak dobře, jako cílevědomě směřovaná výchova návštěvníků tohoto parku. Co však bylo učiněno na Modravě? Všechno co má kola a nohy je vehnáno do jednoho koridoru a do míst odkud vyjíždějí trucky se šumavským dřívím je vstup pro návštěvníka tohoto parku zakázán. A to zde neupřesňuji 13 let trvající snahu obce o znovuotevření historického hraničního přechodu Modrý sloup, který byl po své sedmisetleté historii po roce 1948 až do dnešní doby uzavřen.

Závěrem si dovolím položit několik otázek. Je-li zájmem státu mít na Šumavě národní park, tak proč je dovoleno rozprodávání státní půdy? Nebo si snad někdo z přítomných myslí, že stávající zemědělskou půdu v hodnotě 8 000 Kč za hektar kupuje nový vlastník za jeden milion korun za hektar proto, aby tam pásl ovce nebo kozy?

Proč se stát nedokázal v samém počátku vyrovnat s legitimním požadavkem oprávněných restitucí obecních lesů a dnes se tímto neřešeným problémem dostává vlastní vinou do bezvýchodné situace?

Proč se nemohu hrdě přiznat ke skutečnosti, že jsem obyvatelem Národního parku Šumava a proč již dávno není značka Národní park Šumava světově uznávanou marketingovou značkou?

Proč je slovu kompenzace přiřazován vulgarismus?

A proč až stávající ministr životního prostředí dokázal pochopit skutečný význam a hodnotu obce Modravy?

Na Šumavě se dá žít, jsem skutečným živým důkazem, že tomu tak je. Nastal však čas planě povídat a poměry na Šumavě uspořádat.