Jedná se o skutečné jádro a centrum města. Dnešní prostorovou podobu získalo po rozsáhlém požáru města v roce 1707, kdy se během půl hodiny oheň rozšířil jak po vnitřním městě, tak po obou předměstích. Zahynulo při něm 30 osob a zničena byla větší část města.Sušické náměstí Svobody je živým centrem města s mnoha obchody, restauracemi, cukrárnami, úřady, je i místem, které láká k odpočinku, ale i k návštěvě několika turisticky zajímavých míst. Střed náměstí tvoří renesanční radnice s vyhlídkovou věží a pár kroků od ní jsou další zajímavosti:

Kašna

Empírová kašna před budovou radnice, současná podoba je z roku 1783, vybudovaná kameníkem z Horažďovic, vodotrysk byl pořízen v roce 1914.

Kámen neštěstí

Umístěn v dlažbě náměstí v prostoru mezi radnicí a empírovou kašnou. Ke kameni se vztahují různé pověsti.
Jedna z nich pochází z roku 1672, vypráví o jistém rytíři, který pobýval na návštěvě na volšovské tvrzi blízko Sušice. Jednoho dne se opil a v podnapilém stavu nasedl na koně, vytáhl pistoli a dvěma kulkami prostřelil obraz svaté Anny, který se nacházel v blízké kapličce. Poté se vydal na koni do Sušice, uprostřed rynku pod rytířem upadl kůň, rytíř si srazil hlavu a na místě zemřel. Místo, kde se rytíř zabil, bylo označeno kamenem. Kamene se každý stranil a varoval se přes něj přejít, aby jej nepotkalo neštěstí.

Bývalé gotické měšťanské domy

Voprchovský dům č. p. 40
Sídlo Muzea Šumavy, jedna z nejstarších stavebních památek ve městě, původní gotický měšťanský dům se základy z 15. století, jednopatrová budova se štítem téměř stejné výšky jako vlastní stavba. V přízemí budovy je mázhaus s křížovou klenbou, horní mázhaus je vyzdoben trámovým stropem. V letech 1775–1936 bylo v budově děkanství, pak byly prostory předány městskému muzeu.    
Rozacínovský dům č. p. 48
Původní gotický měšťanský dům, na přelomu 16. a 17. století byl přestavěn v renesančním slohu se štítem vyzdobeným sgrafity z roku 1600. Dům patřil šlechtické rodině Rosaciů a bývala zde i známá Firbasova lékárna.
Krocínovský dům č. p. 49
Stavba s gotickým jádrem, v 18. století barokně upravena, s průčelím zakončeným raně barokní balustrádovou atikou. Kdysi zde bylo sídlo hotelu „U bílé růže“, později podle majitele přejmenovaného na „Fialka“. Hotel býval proslulý svými službami
a nabídkou vynikajících dortů z cukrárny, pro které si jezdili zájemci až z Prahy.