Šumavské a pošumavské léčivé prameny opředené legendami

Karel Havlík

 

Od pradávna opřádají legendy léčivé prameny na Šumavě a v Pošumaví. Neví se kolik pravdy obsahují, ale ví se, že voda lidem dodnes prospívá. Chemici kroutí hlavami, protože analýzy zázračné složení ve zdrojích vyvěrajících z podzemí sice neprokazují, nicméně netroufají si popřít jejich účinnost.

KLOUBOVKA

Zvěst o „malých Lurdech“ se na Nepomucku předává z pokolení na pokolení. Může za to vydatný pramen tryskající v tmavém lese asi kilometr od vesničky Kotouň, kterou protíná silnice směřující z Horažďovic do Nepomuka. Kloubovka se pramen nazývá. Že je hoden toho jména dosvědčuje stará pověst:“Bolestmi kloubů usoužená chudá vdova odpočívala jednoho horkého léta pod vysokými smrky a myslela na Pána Boha i svoje nebohé děti, které nemohla uživit. Pojednou ji bolavé nohy začala obtékat chladivá voda. Stal se zázrak. Žena se zbavila bolestí, zánět v kloubech se zastavil a ona mohla bez obtíží znovu chodit a pracovat na poli.“

Denně lidé z Čech i Německa nabírají vodu a  postávají u kapličky ochraňující vzácný pramen, modlí se a někteří přinášejí poděkování za uzdravení.

Kloubovka, kterou vychvaloval i věhlasný sušický lidový léčitel pan farář Ferda, prý vyvěrá z velké hlubiny a má silný energetický potenciál. Nepochybuje se o její radioaktivitě. Ostatně žulové podloží táhnoucí se od Klatovska přes Nepomucko až na Příbramsko je tomu dokladem. Je možné, že se Kloubovka v ledačems podobá jáchymovským pramenů, které s úspěchem pomáhají při revmatických a jiných kloubních onemocnění.

Voda vydrží několik týdnů ba i měsíců v dobrém stavu. Znalci doporučují následující recept:“Obklad namočený v léčivé vodě ponecháme působit až třicet minut na postiženém kloubu a postup opakujeme. Tekutina má otupit bolest a nasát zánět do obkladu.“

VODOLENKA

Vypráví se, že keltská kněžka Vodolenka slula jasnovidnými schopnostmi. Věštecký dar si tuze dobře ochraňovala. Předpovídat a léčit velice vyčerpává lidskou energii. I proto prý se kněžka vzdala světské lásky, která by ji mohla o energii připravit.

Věštkyně se dožila vysokého stáří. Před smrtí vyslovila přání, aby její mrtvé tělo odvezl vůz tažený párem volů. „Kde se zvířata zastaví, tam bude můj hrob,“ pravila a tak se i stalo. Volové stanuli na lesní mýtině kde kněžka dříve rozjímala o svoji velké lásce, kterou nikdy nenaplnila. Pozůstalí navršili nad tělem mohylu z kamení. Když práci dokončili objevil se pramen. Od těch dob se na Sušicku hovoří o zázraku a léčivých účincích vody proudící na svahu majestátného Svatoboru.

V polovině 18. století nechal hrabě Ferdinand Desfours z Hrádku u Sušice postavit místo mohyly kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocné. Hluboce věřící majitel zdejšího panství hodlal tak potlačit pohanský kult kněžky Vodolenky. Nestalo se. Naopak u pramene vyrostly v předminulém století skromné lázně s deseti vanami. Pacienti dleli v blízké vesničce Odolence a těšili se i z ozdravného působení přírody.        

 Pramen Vodelnka, který měl prospívat nemocným končetinám, mírnit příznaky a bolesti kloubů a hojit hnisavé otoky, přitahoval i milence, neboť prý stvrzoval jejich lásku.

DOBRÁ VODA

Kdysi dávno našli šumavští pasáčci v dutém starém dubu sošku sv. Vintíře, který poustevničil v lesích nad Hartnanicemi. A právě hartmanický kostel byl místem kam pasáčci sošku uložili. Druhý den ráno sošku v kostele nikdo nenašel. Objevila se tam kde byla původně nalezena. Vracela se do dutiny stromu vždy když ji pasáčci přenesli do kostela. Nakonec se lidé rozhodli postavit u dubu dřevěnou kapličku s křížem, která sošku chránila. Záhy na to prý vytryskl pod oltářem pramen. Pověst praví, že vodu pil světec Vintíř a tak sotva kdo pochyboval o její léčivé hodnotě. Zvěst o znovuobjeveném prameni se rozkřikla po Šumavě i Bavorském lese. Dobrá Voda přilákala houfy poutníků z Čech i Německa.

Kunratický pán baron Franz Karl Villani přikázal v roce 1706 postavit u pramene zděnou kapli, která byla po padesáti létech přebudována na dodnes stojící kostel sv. Vintíře. Pramen před kostelem dnes zakrývá restaurovaná osmiboká barokní kaple pocházející z roku 1820.

Malé lázně vystavené na Dobré Vodě a napájené z Vintířova mineralizovaného pramene sloužily především pro pacienty s nemocným zrakem. Uzdravovala je nejenom voda, nýbrž i čisté ovzduší, krásný pohled na šumavské panoráma  a zdejší vpravdě božský klid.