Centrum psychologie práce, PhDr. Mgr. Karel Havlík : NA DÁLNICI NESELHALO POČASÍ, ALE SELHALA ŘIDIČSKÁ ADAPTACE

ZUŠ Nýrsko

Na dálnici neselhalo počasí, ale selhala řidičská adaptace

V čase rekordní hromadné havárie na dálnici D-1 jsem odpovídal několika rozhlasovým stanicím na dotazy o příčinách selhání řidičů a o jejich psychickém stavu po nehodě.

Žádná nehoda není náhodnou událostí. Ani na dálnici nešlo o náhodu. Náhlé, ale jistě očekávané husté sněžení a vítr koncem  třetího březnového týdne v oblasti Vysočiny, podstatně změnilo dopravní podmínky. Motorista s přiměřenou psychosomatickou kapacitou pro řízení se zpravidla přizpůsobí novým podmínkám. Uvolní nohu z pedálu plynu a snaží se jet rychlostí odpovídající stavu vozovky a počasí. Svědci havárie vypověděli, že tak se mohl chovat na dálnici asi každý desátý řidič. Většina jela ve vánici a za značně omezené viditelnosti  téměř stejně rychle jako kdyby byla dálnice suchá a obloha průzračná.

 Jaký je psychologický profil řidičů, kteří havarovali na dálnici, jak se má řidič v ohrožení zachovat a jak reagovat po nehodě, kterou přežil – zněly opakované dotazy novinářů.

 

 Chybou je pokud se uvádí v mediích jako příčina smyku a následné nehody mokrá, zasněžená nebo zledovatělá silnice. Vinu na selhání  nese nepřizpůsobivý řidič, který nereagoval nebo opožděně reagoval na změněné přírodní podmínky.

Hromadnou havárii mají na svědomí motoristé se sníženou schopností adaptace. Motoristická adaptace je svázána s negativními emocemi, s oslabenou řidičskou inteligencí, s omezenými zkušenostmi, nedostatečnými  znalostmi anebo jejich nevyužíváním, sníženými schopnostmi správně vyhodnotit dopravní prostředí i aktuální dopravní  podmínky případně je vůbec neakceptovat. 

U lidí jezdících bez ohledu na dopravní podmínky diagnostikují zkušení dopravní psychologové obvykle egocentrismus s podprůměrnou inteligenci a adaptabilitou, sníženou stresovou odolnost, spoléhání na náhodu, sklon přizpůsobovat situaci sobě než se přizpůsobovat situaci, neodpovědnost, lehkomyslnost, omezenou anebo žádnou předvídavost,  tuhé myšlenkové a poznávací procesy, neochotu ke změnám s ochotou snadnému podléhání negativním emocím, agresivitu manifestovanou akcentovanými tendencemi k sebeprosazování a k  unáhlenému a nesprávnému reagování. Nerespektování autority – nedodržování dopravních předpisů – tendence k  netolerancí, porucha nebo chabé sociální cítění s neschopností vcítit se do myšlení, chování a jednání ostatních motoristů a nevyvážený mravnostní profil – pokleslá sebekázeň, slušnost, snášenlivost, odmítání pomoci v nouzi - jsou doprodanými znaky v osobnosti selhávajících řidičů.

Řidičskou inteligenci bychom mohli do jisté míry přirovnat k inteligenci emoční. Má více navzájem se podporujících komponent. Především je to schopnost dokázat se přiměřeně rychle a správně přizpůsobovat rozmanitým dopravním situacím, dopravním podmínkám a dopravnímu prostředí. Řidičská inteligence obsahuje kromě logického myšlení i myšlení anticipační a flexibilní. Roli sehrává i schopnost realizace nabytých zkušeností a znalostí. Neméně důležitá je schopnost  intelektové kontroly nad emocemi.

Zjednodušeně řečeno – motorista disponující dostatečnou řidičskou inteligencí by měl udržovat adekvátní rozestup mezi vozidly v závislosti na rychlosti jízdy, neměl by jet stejnou rychlosti za dobré a špatné viditelnosti, ve dne a v noci a na suché, mokré nebo zasněžené vozovce. Na povrch pokrytý ledem by neměl vyjet vůbec anebo jet krokem.   

Někdy psychodiagnostika odhalí u řidiče, který v dopravním provozu a zejména ve ztížených podmínkách opakovaně selhává, průměrné logické a dostatečně pružné myšlení idobroupředvídavost. Zevrubnějším vyšetřením dopravní psycholog zjistí, že takový řidič neumí využívat svých schopností například z důvodu disharmonické struktury osobnosti, ve které dominují lehkovážnost, neodpovědnost, nespolehlivost, nesvědomitost, bezohlednost, agresivita…  Tedy nestačí být přiměřeně inteligentní, ale umět tuto schopnost uplatnit v řidičské praxi a překrýt tak některé negativní osobnostní vlastnosti.

Na dálnici zůstalo v březnu dlouhé hodiny viset přibližně 190 vozidel. I nezraněné lidi přepadá v tuto chvíli stres projevující se úzkostí, strachem a sklony k nevypočitatelnému až panickému jednání. Stresově odolnější a odpovědnější jedinci jsou schopni vládu emocí potlačit a zachovat si chladnou hlavu. Umějí se smířit s realitou. Vědí, že to co se jim přihodilo není možné změnit. Neklesají na mysli. Snaží se přizpůsobit nové situaci. Postupně u nich začíná převládat klid a trpělivost. Přemítají jak zlepšit svízelnou situaci. Pokud je to jen trochu možné nezůstávají pasivní a snaží se aktivně pomáhat druhým, nepřizpůsobivým, kterých se zmocnily negativní emoce, zachvátil je stres, zmatkují a nevědí co si počít. Jejich psychický stav dosáhl nebo přesáhl hranici únosnosti.

 Zdá se, že právě osob nepřizpůsobivých, neklidných, stresově neodolných s nepříliš nasyceným intelektem, byla v koloně havarovaných automobilů asi většina. Díky policii, hasičům a dalším záchranářům se i tyto lidi podařilo dostat pod kontrolu, pomoci jim, věnovat jim zvýšenou pozornost a stabilizovat jejich narušenou psychiku.

Jízda na dálnici má vlastní psychologické zákonitosti a proto vyžaduje:

·        Adaptabilitu, vysokou a pokud možno trvalou koncentraci, předvídavost a obezřetnost – například potřebu stále sledovat vozidla v pravém a levém pruhu, před sebou a za sebou a dbát na udržování bezpečné vzdálenosti.

·        Uvědomit si, že psychika musí odolávat permanentní zátěži, že koncentrovanost kolísá a že stereotypní, byť rychlá jízda také rychleji unavuje psychické funkce zejména schopnost reagování.  Oči řidiče nemohou pouze strnule hledět před sebe, ale přeskakovat hbitě z komunikace na tachometr a na zpětná zrcátka. Mozková centra musí zpracovávat spousty informací, vyhodnotit je, rozhodovat a vydat povel k reakci.

·        Nezapomínat, že se na dálnici neustále mění množství i rychlost vozidel, dopravní podmínky a také individuální psychosomatická kapacita motoristů pro řízení vozidla v náročných podmínkách.

·        Vědět, že se na dálnici těžko odhaduje rychlost a vzdálenost ostatních vozidel. Nepříznivé počasí – déšť, bouřky, mlhy, vánice mohou znemožnit řidiči včas vozidla spatřit a adekvátně zareagovat. Reakce je o to obtížnější jestliže nedokáži zhoršeným podmínkám přizpůsobit pozornostní funkce, rychlost svého vozidla a zachovávat náležitou vzdálenost mezi vozidly.   

·        Nespoléhat na to, že na dálnici jezdí řidiči slušní a ohleduplní s nenarušenou psychikou a dostatečnou psychosomatickou kapacitou. Nutné je proto myslet na druhé a za druhé! Myslet na vlastní bezpečnost například tím, že sleduji provoz v zrcátku a zavčas signalizuji přejezd z jednoho do druhého pruhu případně odbočení na exit. V případě nebezpečí, nečekané překážky na silnici, kterou musím registrovat s dostatečným předstihem, ihned zapnu varovné blikače a postupně, opakovaným sešlapováním pedálu brzd zpomaluji rychlost s ohledem na vzadu a vpředu jedoucí vozidla.

·        Z bezpečné vzdálenosti bych měl vnímat překážku a daleko před ní uhnout a zastavit. Pokud zaregistruji překážku opožděně anebo zareaguji nesprávně, neměl bych ztrácet hlavu, ale pokusit se, je-li to ještě možné, sjet s vozidlem stranou, uniknout na okraj nejlépe až za okraj silnice a okamžitě opustit vůz.

·        Před jízdou na dálnici a vůbec před každou jízdou by si měl řidič zkontrolovat technický stav automobilu, vozit sebou i v létě přikrývky,  dostatek nápojů, nabitý mobilní telefon a hlavně být vyspalý, odpočatý,  svěží, klidný a v psychické pohodě.

·        Při jízdě by si měl motorista zachovávat optimální psychický stav – zbytečně se nepřetěžovat, opakovaně odpočívat a hlavně se vyvarovat únavy a nemít spánkový dluh, který obvykle nastartuje mikrospánek. Nutné je i naslouchat radiovým „motozprávám“ a sledovat informace na dálničních tabulích.

K preventivní opatřením v zájmu bezpečnosti provozu na dálnici patří:

  • Udržování kvalitního povrchu s viditelným horizontálním značením a jasně barevným odlišením svodidel.
  • Dostatečné rozměrné a barevně správně odlišné informační tabule a zejména světelné informační tabule s jasnými piktografickými znaky, které by měly signalizovat s dostatečným předstihem aktuální situaci.
  • Vysílat pro řidiče opakovaně „zvláštní dálniční radiové zpravodajství.“
  • Provádět permanentní a důsledné kontroly dodržování předpisů a zejména rychlosti vozidel dopravní policií a na místě udělovat přísné sankce, v případě nedovolit řidiči pokračovat v jízdě.
  • Doporučit rizikové a opakovaně selhávající řidiče na dopravně psychologické a neurologické vyšetření. Zatím dopravně psychologickému a neurologickému vyšetření podléhají řidiči vozidel o nad 7,5 tuny, což není zrovna systémové řešení. Vyšetření by měli být řidiči podle druhu a náročnosti doprav bez ohledu na tonáž.  V Německu se musejí všichni motoristé, kterým byl odejmut řidičský průkaz, podrobit důkladnému lékařsko – psychologickému vyšetření.
  • Prohloubit by se mohla také příprava řidičů v autoškolách a spolupráce s dopravními odborníky i právníky českého autoklubu. Nezbytná je důsledná kontrola motoristů – začátečníků zda dokáží vědomosti z autoškol uplatňovat v praxi. I proto má bezpečnostně preventivní význam udělování řidičského průkazu na zkoušku, případně vyšetření adepta u dopravního psychologa před nástupem do autoškoly.

PhDr. Karel Havlík
dopravní psycholog
www.sumavanet.cz/cpp

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ