Centrum psychologie práce, PhDr. Mgr. Karel Havlík : PSYCHOLOGICKÉ OTAZNÍKY NAD SEDMNÁCTILETÝMI ŘIDIČI

ZUŠ Nýrsko

Psychologické otazníky nad sedmnáctiletými řidiči

PSYCHOLOGICKÉ OTAZNÍKY NAD SEDMNÁCTILETÝMI ŘIDIČI

V Rakousku, Velké Britanii a Německu mají sedmnáctiletí hoši i dívky možnost získat po naplnění určitých omezujících podmínek, řidičský průkaz. V Rakousku musejí například najezdit pod dohledem zkušeného řidiče tři tisíce kilometrů a v Německu končí dozor až dovršením osmnácti let. U nás se o tom začíná uvažovat.
Řídit se naučí i cvičená opice. Točit volantem, šlapat na pedály spojky, plynu a brzdy považují sedmnáctiletí mladíci za „brnkačku.“ K přednostem mládí patří dobré smyslové funkce a výkonnostní kapacita i tělesné a psychické zdraví. Schopnosti k řízení motorového vozidla zejména koordinace pohybů, psychomotorika, koncentrovanost, paměť a reagování, jim dovolují snadněji čerpat potřebné znalosti a dovednosti.
Mladí absolventi našich autoškol přesto častěji při řízení selhávají. Zaviní každou desátou nehodu. Nápad umožnit nezletilcům dostat se za volant automobilu vychází z domněnky, že jejich motoristický trénink přispěje k poklesu dopravní nehodovosti. Německý Spolkový úřad pro bezpečnost na silnici konstatoval, že dospívající účastníci ověřovaného projektu měli na svědomí o třetinu méně nehod v porovnání s jejich netrénovanými vrstevníky.
Otazník visí nad vztahem řidičské praxe a osobností postpubertálního jedince. Ostatně i spolkový úřad přiznává, že část sledovaných adeptů také selhala. Za selhání považuje nasbírání trestních bodů za nehody a přestupky. Největší počet hříšníků, kterým byl u nás odebrán průkaz, se rekrutuje z věkové kategorie 18 až 22 roků. Za povšimnutí stojí, že potrestaných motoristů, kteří opakovaně porušovali předpisy a zavinili nehody, je zhruba pětina z celkového počtu osob s praxí do čtyř let. Obdobný poměr je, byť početně menší, ve všech věkových skupinách.
Délka řidičské praxe
se nepochybně významně podílí na nehodovosti čerstvých držitelů řidičského oprávnění, ovšem rozhodující vliv nese osobnost řidiče, která tvoří páteř dopravního charakteru úzce spjatého s dopravním chováním.
Výsledky našich dopravně psychologických šetření u dvacetiletých řidičů ČSAD sk.C potvrdily, že příčinná souvislost mezi délkou praxe a počtem nehod není zcela jednoznačná. V struktuře osobnosti selhávajících řidičů odhalilo vyšetření vlastnosti a sklony neslučitelné s psychologickými požadavky na pozici řidiče – například egocentrismus, lehkomyslnost a ignorování autority se sklony k agresivitě a riskování. U neselhávajících nováčků dominovala odpovědnost, spolehlivost, snášenlivost, předvídavost a obezřetnost. Členové obou skupin uspěli ve znalostech pravidel, byli tělesně zdrávi, disponovali skoro stejnou úrovní schopností a najeli přibližně 15 až 20 000 km v nenáročné nákladní dopravě.
Díky pozitivnímu osobnostnímu
a morálnímu profilu korigovali dobří řidiči svoje dopravní chování, snažili se mít kontrolu nad sebou i provozem, zatímco problémoví řidiči na to nedbali, cítili se velmi sebejistí, přeceňovali svoje schopnosti a podceňovali nebezpečné situace a byli tolerantnější k riziku a nezřídka se nedokázali dostatečně poučit z nehod a přestupků. Ukázalo se, že nezáleží tolik na praxi jako spíše na schopnosti umět se praxi přizpůsobit. Řidiči bez nehod a přestupků si uvědomovali nedostatečnou vyježděnost a podle toho se na silnici chovali!
Otazník se vznáší nad vztahem stáří řidiče a způsobilosti k řízení morového vozidla. Kalendářní věk nebývá totožný s věkem mentálním a biologickým. Podstatnější je věk mentální. U osob s vyšším věkem mentálním než kalendářním zaznamenávají psychologové vyzrálejší osobnostní parametry a naopak. Při vyšetřování starších řidičů amatérů někdy shledáváme, že například sedmdesátiletý řidič má mentální věk pětašedesátníka. Nižší mentální věk než kalendářní zpravidla signalizuje i oslabenou řidičskou inteligencí a nižší způsobilost k výkonu řidičské role.. Nevyzrálost osobnosti se projevuje u mnohých mladých začínajících řidičů i častějším selháním.
Otazník se pohupuje také nad výchovou a výcvikem budoucích řidičů. Výcvik učí řidičským dovednostem a vytváří i upevňuje správné návyky a reakce. Výchovu řidiče ovlivňují jeho osobnostní výbava a soustava teoretických i praktických znalostí předpisů a pravidel. V autoškolách při skupinovém školení a při praktických jízdách se učitelé výjimečně soustřeďují na individuální rozdíly žáků. Mnohdy ani nezbývá čas k prohlubování správných návyků a rozpoznávání dopravních rizik a nebezpečí. Žáci ve věku 18 až 22 let vyžadují poněkud jiný a osobitější přístup proti žákům starším.
Systém přípravy sedmnáctiletých adeptů v zahraničí respektuje individualitu člověka. Zkušený a pedagogicky zdatný dohlížitel ( učitel autoškoly, zkušený řidič z povolání) může předat žákovi, kterého lépe pozná, více informací souvisejících s různým režimem jízdy a rozvíjet schopností jak se přiměřeně adaptovat na rozmanitá dopravní prostředí, situace a podmínky. Taková praxe pozitivně formuje dopravní charakter, posiluje defenzivní chování, řidičskou inteligenci, předvídavost a ostražitost.
Pro mladé problémové řidiče bývá příznačnější:

• Rychlejší nabytí řidičských dovedností a znalostí.
• Pomalejší uvědomění si nebezpečí a rizik v dopravním provozu.
• Myšlení s převahou emocí.
• Nenasycený dopravní charakter zejména specifickými rysy pro bezúhonné řízení.
• Rozpory mezi znalostmi a dopravním chováním.
• Nezralost spojená s nedostatečnou řidičskou inteligencí.
• Podceňování bezpečnosti a přeceňování vlastních schopností a výkonnosti.
• Relativní disharmonie mezi osobnostní, výkonovou, sociální a mravní stránkou.
• Přehnaná sebejistota s nízkou seberegulací a přizpůsobivostí se dopravnímu prostředí.
• Tendence k nerespektování autority a potřeb ostatních účastníků silničního provozu.
• Snaha preferovat při jízdě sebe a nemyslet na druhé a za druhé.
• Necítit vazbu s vozidlem, s dopravním prostředím, podmínkami a situacemi.
• Sklon opakovat určité specifické reakce, které vedou k selhání.

Návrh s vydáváním řidičských průkazů našim adolescentům vyvolává také otazníky. Přejímat zahraniční zkušenosti bez korekce sotva půjde, nicméně využít poznatků bývalých podniků ČSAD se zdá reálnější. Racionálně propracovaný systém výchovy a výcviku spojený s dopravně psychologickým vyšetřením nezletilců se osvědčil. Důsledně se v praxi zachovávaly formální i neformální normy. Návrh aplikovat obdobný postup, doplněný jízdami s dozorem s přihlédnutím k pedagogicko psychologickým zásadám, za zamyšlení rozhodně stojí. Doporučení, aby začátečník ujel pod dohledem nejméně tři tisíce kilometrů a dohled ponechat do jeho zletilosti, jsou užitečné. Dlouhodobá výchovná péče o mladé řidiče včetně psychologické, je nezbytností. Řidičský průkaz na zkoušku a tvrdší bodové hodnocení by měly být samozřejmostí.
V zájmu prevence
bezpečnosti provozu, ochrany zdraví a života, nelze neuvažovat o úspěšném německém modelu – řidič potrestaný odejmutím oprávnění je povinen znovu absolvovat autoškolu a podrobit se ověření způsobilosti k řízení lékařským a psychologickým vyšetřením u dopravního specialisty. U nás by se tohoto úkolu kvalifikovaně zhostili zkušení dopravní psychologové, především členové Asociace dopravních psychologů vybavení odpovídající psychodiagnostickou metodikou.

Karel Havlík
Dopravní psycholog s bezmála 40tiletou praxí a autor knih Psychologie pro řidiče a Osudová střetnutí

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ