Centrum psychologie práce, PhDr. Mgr. Karel Havlík : VEDRO NENÍ ZABIJÁKEM NA SILNICI ALE NEPŘIZPŮSOBIVÝ ŘIDIČ

ZUŠ Nýrsko

Vedro není zabijákem na silnici ale nepřizpůsobivý řidič

Vedro není zabijákem na silnici, ale nepřizpůsobivý řidič

Karel Havlík

Koho by nevyděsil rostoucí počet dopravních nehod, zraněných a mrtvých na našich silnicích v červencových vedrech. Svádět vinu na extrémní horko je právě tak pošetilé jako obviňovat podzimní plískanice, zimní náledí, sníh nebo mokrou vozovku, kdy také nehodovost vzrůstá.
Vedro ani náledí nezabíjejí! Zabijí řidič - ignorant v duchu sloganu:“Nemyslíš – zaplatíš!“
Klíčovou příčinou zvýšeného počtu střetnutí v nestandardním dopravním prostředí není tedy nikdo jiný než samotný motorista, který postrádá schopnost adaptace na nové podmínky.
Na rozpálených vozovkách selhávají většinou lidé nepředvídaví a nezkušení, emotivně labilní s tuhými myšlenkovými a poznávacími pochody, kteří nedisponují dostatečně nasycenou řidičskou inteligencí, takže opožděné anebo vůbec nezaregistrují proměnu dopravního prostředí. Uhánějí stejně ve dvaceti jako v pětatřicetistupňovém horku. Neuvědomují si, že vysoká teplota přispívá k rychlejšímu nástupu únavy, která oslabuje vnímání, obezřetnost, koncentraci pozornosti, koordinaci pohybů i reagování na zrakové a sluchové podněty a podporuje vznik mikrospánku.
Ostatně důkazem jsou i výsledky výzkumů. Tak například v roce 2007 zjistili němečtí experti v období vysokých denních teplot zhruba u pětiny náhodně vybraných řidičů únavu hraničící s ospalostí. Dokonce několik zkoumaných osob si u testu pozornosti zdřímlo. U více jak poloviny prověřovaných motoristů však způsobilost k řízení nepoklesla. Potvrdila se dávno známá souvislost mezi dopravním prostředím a osobností řidiče.
Šetření opět dokumentovalo skutečnost, že klimatické podmínky sice zasahují psychosomatiku každého člověka, ovšem bioklimatická citlivost bývá u různých lidí různá. Vedro nepříznivě působí na tepelné hospodářství lidského organismu, který reaguje zrychlením krevního oběhu, vyšším krevním tlakem, prokrvením kůže, pocením až přehřátím. Krev houstne a srdce musí vynaložit více energie na zachování krevního oběhu. Dochází k plíživé ztrátě psychosomatické výkonnosti zejména v psychomotorice a v procesech vnímání, hodnocení, rozhodování a reagování.
Ušetřena nezůstává struktura vlastností a sklonů. Tropické teploty mohou nadměrně zatěžovat například řidiče s nedostatečnou stresovou odolností a sníženou frustrační tolerancí. Někteří na nezvyklou zátěž reagují neadekvátně například impulzivními nebo agresivními projevy - bezohledností, netrpělivostí, houkáním, blikáním anebo nepřiměřeně rychlou jízdou, unáhleným a rizikovým předjížděním, přehlédnutím značky, chodce či nedodržením bezpečných odstupů mezi auty.
U nepřizpůsobivých řidičů, kteří jezdí bez ohledu na změny v dopravním prostředí a často selhávají, diagnostikují dopravní psychologové spíše než oslabené schopnosti, disharmonický soubor vlastností manifestovaný preferencí emocí nad intelektem, egoismem s upřednostňováním vlastních zájmů bez ohledu na ostatní a na situace, nízkým sebeovládáním, neochotou přijímat změny, malou anebo žádnou odpovědností a podprůměrnou řidičskou inteligenci zahrnující praktické logické myšlení, umění předvídat, schopnost učit se ze zkušeností, kontrolovat se a regulovat emoční stavy.
Vedra bývají nebezpečná, ale nikoliv motoristicky nezvládnutelná. Hůře je snášejí lidé starší, obézní, revmatici, astmatici, neurotici a kardiaci, lidé postižení vysokým krevním tlakem anebo cukrovkou a také tzv. meteosensitivní jedinci, kteří těžce nesou kolísání atmosférického tlaku – vzestup i pokles - a stávají se podrážděnými, pobolívá je hlava a zátylek, trpí pocity neklidu i skleslosti, což nepříznivě ovlivňuje vnímání, soustředěnost a intenzitu i výběrovost pozornosti, včasnost a přesnost reagování.

Bezpečné cestování v období extrémního letního počasí vyžaduje:

• Přizpůsobovat dopravní chování aktuálnímu dopravnímu prostředí,
• neustálou koncentrovanost, sebekontrolu a ostražitost,
• operativně upravovat za jízdy dopravní chování v závislosti na měnící se vlastní psychosomatické kapacitě,
• častější přestávky na odpočinek – nejlépe vždy po hodině nebo ujetí sta kilometrů,
• dodržování pitného režimu – denně vypít tři a více litrů vody,minerálek, zeleného čaje,
• jíst častěji, ale malé porce a nejíst těžkou stravu,
• neustále ve voze větrat a podporovat bdělost například komunikací, vhodnou hudbou,
• nastavit klimatizaci tak, aby vnější a vnitřní teplotní rozdíly nebyly propastné,
• nejezdit za prudkého poledního slunce,
• počítat s rychlejším nástupem únavy a včas zaznamenat její první příznaky,
• vyhýbat se stresu a náročným dopravním situacím,
• předvídat potenciální neadekvátní reakce ostatních účastníků silničního provozu,
• snažit se zůstat trpělivým a tolerantním k ostatním,
• uvědomovat si odpovědnost za sebe a za druhé a podle toho regulovat dopravní chování.


( Souhrnné informace o této problematice najdete v knihách Psychologie pro řidiče – Portál 2005 a Osudová střetnutí – Triton 2010. )

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ