Centrum psychologie práce, PhDr. Mgr. Karel Havlík : ORIENTAČNÍ DECHOVÁ ZKOUŠKA ŘIDIČŮ NENÍ POLICEJNÍ ŠIKANOU

ZUŠ Nýrsko

Orientační dechová zkouška řidičů není policejní šikanou

Orientační dechová zkouška řidičů není policejní šikanou Jak se chystáte strávit Nový rok ? Doma s rodinou, v nemocnici nebo v márnici ? - znělo blahopřání, které rozdávala řidičům o Silvestru před patnácti roky americká dopravní policie v časech, kdy alkoholem opojení motoristé spáchali v USA na čtyřicet procent všech nehod. Díky důsledné prevenci a tvrdým policejním a trestním opatřením výrazně poklesl v některých státech severní Ameriky počet nehod v souvislosti s požitím alkoholu. V motoristickém světě se vždy vyskytovali neodpovědní řidiči s mnohem mocnější touhou napít se než byl strach ze selhání, tragické nehody a přísného potrestání. Alkohol při řízení u nás zakazuje zákon. Tisíce řidičů si s tím vrásky nedělá. Důkazem budiž zachycení až 7500 hříšníků náhodnými kontrolami prováděnými v roce 2008 dopravní policií. Loni přesáhl počet „alkoholových provinilců“ rekordních dvanáct tisíc. Před šesti roky zavinili v ČR motoristé ovlivnění alkoholem bezmála 8 500 nehod a o život přišlo 59 lidí. Loni hrál alkohol roli při každé šesté nehodě. Počet obětí dosáhl 123, tedy o 43 více než předloni. Nezadržitelně stoupající počty mrtvých na našich silnicích přispěly k rozhodnutí orientačně testovat při letošních policejních dopravních kontrolách všechny řidiče na přítomnost alkoholu v dechu. Zákeřnost alkoholu pro řidiče spočívá v jeho účincích na nejjemnější mozkové funkce. Už dva půllitry desetistupňového piva zeslabí psychickou výkonnost člověka o třetinu, aniž by si to vždy uvědomoval. K nepříznivému ovlivnění vnímání stačí u jednoho motoristy půl litru desítky a u jiného třetinka dvanáctky. U devíti procent lidí s 0,5 promile alkoholu v krvi bývá patrná podnapilost. Za psychicky nejrizikovější hladinu alkoholu v krvi motoristy se považuje 0,5 až 1,5 promile. U 70 procent řidičů s 1,5 promile alkoholu v krvi ( zhruba čtyři dvanáctky plzeňského Prazdroje) jsou zřejmé známky opilosti a snížené sebekontroly - padají zábrany, sílí odvaha nastartovat vůz, při jízdě roste sebejistota, dostavují se sklony k soutěživosti, sebeprosazování a rizikovému předjíždění. Selhání vlivem alkoholu je u nich téměř jisté, ale oni si to nemusejí připouštět. Nejméně třetina z citovaných 70 procent osob neví, že jejich způsob řízení není v pořádku. Nechápou například, že inklinují při jízdě doprava a zachovávají nesprávný odstup mezi vozidly, hůře vidí do stran, reagují zpomaleně, přetěžko rozpoznávají za smrákání chodce a dopravní značení. Zmíněná nejnebezpečnější hladina alkoholu v krvi řidiče významně oslabuje koncentraci, zvláční psychomotoriku, zvýší nekritičnost, vyřadí seberegulaci a dovoluje styl jízdy, kterým se většina motoristů dostává do konfliktu s dopravními podmínkami a situacemi – zrychlují kde nemají, chybně řadí rychlosti, opožděně anebo vůbec nesignalizují změnu směru, nesvítí, zapomínají si upnout pas a nereagují či opožděně reagují na vše - chodce, vozidla, značení, signalizaci na semaforu. Zorné pole očí se zúží z normálních 120 stupňů na sto. Ve zrakovém vnímání nastává prodleva. U některých disponovaných jedinců s nižší “alkoholovou tolerancí, ” mohou vzniknout tzv. mentální bloky – náhlý výpadek pozornosti, jakési pár sekundové okno, ve kterém nevnímají, nehodnotí nebo nereagují na cokoliv. Přepadne – li je blok ve vyšší rychlosti, pak opilci zabíjejí sebe i druhé. Ilustrativním příkladem bylo “tragické dílo plzeňského zabijáka,” který v noci smetl několik lidi z nástupního ostrůvku. Alkohol mu zabránil zareagovat v nepřiměřené rychlosti přiměřeně. Tak například při rychlosti 60 km za hodinu ujede střízlivý řidič po spatření překážky na silnici v průměru osm metrů než zareaguje a brzdná dráha po této reakci činí asi 26 metrů. Alkoholem zmámený člověk sešlápne ( dokáže – li to) za stejných podmínek brzdový pedál až po 18 metrech a zastaví po dalších 44 metrech. Závěry studií hledající odpověď na otázku - co je to za lidi, kteří řídí pod vlivem alkoholu ? se shodují hlavně v tom, že jde o osobnosti egocentrické, nezralé, s příznaky infantility, závislosti, přecitlivělosti, úzkostnosti, emotivní nevyváženosti, oslabené sebekontroly, patřící do kategorie tzv. únikových typů. V struktuře dopravního charakteru se derou vpřed snížená míra odpovědnosti a spolehlivosti, sklony k úzkostným a depresivním reakcím, náladovost, nedostatek sebekázně, nerozhodnosti, nesamostatnosti, nepřizpůsobivosti, povrchnosti a závislosti, která se často manifestuje ve zdůrazněné potřebě nějaké berličky, v pocitech méněcennosti, v podléhání dojmům a nutkavém hledání požitků. Genetické výzkumy sice neobjevily “ gen pro alkoholismus ,” zato odhalily u alkoholiků genetickou výbavu nahrávající zvýšené toleranci k nadměrnému pití. Alkohol jim pomáhá zahnat psychické tenze a úzkost. Zprvu přináší pohodu, může i zbystřit mysl a dodat příjemné pocity. Nakonec vrcholí kocovinou. Kdo se přesvědčil o zhoubných účincích alkoholu a dokázal se poučit, razí heslo : “ Piji, abych se uvolnil, nikoliv abych se zničil.” I v osobnosti profesionálních řidičů, u kterých detekční přístroj zjistil před výjezdem z podniku přítomnost alkoholu, shledal dopravní psycholog některé z uvedených vlastnosti. Za zmínku stojí skutečnost, že všichni věděli, že se nesmějí ani večer před ranní jízdou napít, že alkohol snižuje způsobilost k řízení, ale nedbali. Mysleli si, že jim zbytkový alkohol neuškodí, že mohou jet stejně obstojně, jako by nepili a spoléhali, že to projde. Opravdoví profíci se v zaměstnání alkoholu nedotknou. Vědí z psychologických školení, že i půl litru desítky může rozhodit duševní procesy, které jsou pro bezpečné řízení nenahraditelné. Ostatně výsledky experimentů o tom jednoznačně svědčí. V Anglii prověřovali úroveň dopravního chování po vypití několika sklenek lihoviny. Psychologové rozdělili řidiče z povolání do tří skupin. Členové kontrolní skupiny nepozřeli ani kapky destilátu a v druhé vypili po sklence ( 1 dcl) a ve třetí po sklenkách dvou. Jakmile se alkohol začal v těle ohlašovat, vybídli experimentátoři řidiče k průjezdu brankou širokou 220 cm – tedy rozměr autobusu zapůjčeného k pokusům. Střízliví řidiči jízdu odmítli, zato osoby pod vlivem whisky se snažily projet dokonce brankami ještě užšími, o šířce 208 a 203 cm. Experiment opět potvrdil, že i poměrně malé dávky alkoholu, dokáží narušit prostorové vnímání a odhad vzdálenosti. Navíc povzbuzují sebedůvěru a nekázeň. Alkohol, jako psychotropní látka, mění chemickou rovnováhu v centrální nervové soustavě a to se hned odrazí na změně psychických funkcí a procesů. Kvalita smyslů sice není tak hluboce dotčena, zato zrakové vnímání je vážně narušeno a tím utrpí následný řetěz – zachycení a zpracování podnětu, vyhodnocení, rozhodnutí a reagování. Pouhých 0,75 dcl vodky prodlouží reakční čas řidiče až dva a půl krát, v porovnání s parametry před požitím. Půl promile alkoholu v krvi ( přibližně litr dvanácti stupňového piva) ztlumí zrakové sledování v přímém směru o 6,4 procenta a do stran o 5,5 procent, aniž si to motorista uvědomí. S rostoucím počtem vypitých piv se úží zorné pole očí. Již po pěti desítkách nabývá řidič dojmu pohledu do tunelu. Omezenost v postihování a zpracování bočních informací mívá tragické následky zvláště při vyšších rychlostech, například v přehlédnutí dopravní značky, vozidla na křižovatce, chodce, cyklisty. U každého člověka se mění a klesá v průběhu jízdy psychosomatická kapacita. Nejnovější pokusy ukázaly, že i nepatrná dávka alkoholu otupí duševní a smyslové funkce spojené s řízením. Nevelké dávky alkoholu zhoršují vidění za šera i v noci a zpomalují adaptaci očí na oslnění. Porušené pozornostní funkce souvisejí s vnímáním a manifestují se třeba v pomalých přeskocích z podnětu na podnět - z chodce na značku anebo naopak, v pomalém myšlení a v nepřiměřeném ulpívání na nepodstatných věcech. Každý organismus se vypořádává s alkoholem jinak. Existují značné individuální rozdíly závislé na váze, věku, pohlaví i momentálním tělesném a duševním stavu. Obecně platí, že lidé s vyšší tělesnou hmotností alkohol v krvi odbourávají rychleji a lehčí osoby pomaleji. Ženský organismus potřebuje na vystřízlivění delší čas než mužský. Podstatné je, zda člověk pije na lačno nebo je nasycený. Vliv má i prostředí. Hlavu zamotá sklenka fernetu rychleji tomu, kdo pobývá ve vyhřáté místnosti a nemá proto v těle dostatek tekutiny. Například u muže o váze 80 kilogramů se zpravidla naměří po vypití jednoho desetistupňového piva 0,16 promile alkoholu a u 60 kilogramové ženy 0,22 promile. Pokud šedesátikilová řidička dopije v osm večer litrovou láhev vína pak může sednout za volant nejdříve druhý den v šest večer. U řidiče o váze 75 kg trvá doba odbourání alkoholu po jedné desítce necelé dvě hodiny a u šedesáti kilogramové ženy přes 2,5 hodiny. U půllitru dvanáctky je to u motoristy zhruba dvě hodiny a u motoristky celé tři hodiny. Alkohol v těle v množství vyšším než 0, 2 promile narušuje :- zrakové vnímání, - koncentraci, - optický postřeh, - stálost, intenzitu, rozdělení a výběrovost pozornosti, - zorné pole a zorný úhel, - hloubkové a noční vidění, - zrakovou paměť, - prostorové vnímání, - rozpoznávání zelené a červené barvy, - emoční hladinu, - sebekontrolu, a prodlužuje při jízdě v dopravním provozu: - zachycení podnětů, - hodnocení, - rozhodování, - reagování, - psychomotoriku, - koordinaci pohybů, Množství alkoholu do 0,3 promile zvyšuje riziko nehody 1 krát 0,3 – 0,99 ………………………... 7 1,0 - 1,49 ……………………….. 31 1,5 a více ……………………….. 128 Letošní orientační dechové zkoušky při policejních kontrolách nemohou být šikanou, nýbrž jedním z účinných způsobů prevence bezpečnosti silničního provozu. Ostatně zkušení profesionální řidiči to vítají. Naopak řidiči problémoví, kteří mají na kontě nehody a odebrání průkazu za alkohol, neopomenou při povinných dopravně psychologických vyšetřeních označit policejní kontroly a bodový systém za šikanu, nesmysl a zbytečnost. „Kdo respektuje předpisy tomu dýchnutí do přístroje nevadí,“ říkají řidiči z povolání s dlouholetou bezúhonnou praxí a dodávají, že jde ale opět o polovičaté řešení, protože bodový postih za alkohol je směšný, řidičský průkaz nebývá viníkům zadržen nebo rovnou odebrán a tresty za nehody zvláště tragické nejsou odstrašující. Starší profesionálové pamatují, že se u ČSAD běžně prováděli před výjezdem dechové zkoušky na alkohol. V případě pozitivního zjištění by řidič potrestán, musel na psychologicko – lékařské vyšetření nebo dostal po opakovaném prohřešku okamžitou výpověď. Karel Havlík
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ