Centrum psychologie práce, PhDr. Mgr. Karel Havlík : ŽENY ŘÍDÍ AUTOBUSY A MEZINÁRODNÍ KAMIONY BEZPEČNĚJI NEŽ MUŽI

ZUŠ Nýrsko

Ženy řídí autobusy a mezinárodní kamiony bezpečněji než muži

Ženy řídí autobusy a mezinárodní kamiony bezpečněji než muži
Karel Havlík

Přezdívali ji „matka pluku.“ Statná žena s přirozenou autoritou. Jediná profesionální řidička z dvoustovky řidičů ČSAD, která denně usedala za volant náklaďáku. Dnes už historického Trambusu. Nikdy nebourala. Muži znalí tvrdé šoférské práce v osmdesátých létech minulého století před ní smekali. Dokázala vyměnit vadné kolo a při opravách motoru asistovala. Odpracovala si od šesté hodiny ranní povinných osm hodin a spěchala do školky pro dítě. Starala se o rodinu a s manželem, řidičem mezinárodního kamionu, se vídala jen o víkendech.

Vzácný býval výskyt žen v silniční nákladní dopravě. O práci v mezinárodní kamionové a autobusové dopravě mohly dříve jenom snít. V posledních patnácti rocích se jejich sen proměnil v realitu. Žen s oprávněním skupiny D evidovalo ministerstvo dopravy počátkem roku 2007 přes tisícovku a se skupinou C celkem 22 500.

Dnes řídí nákladní vozy i mladice křehké, ale sebevědomé, bystré a pohotové s obvykle výbornou teoretickou průpravou, které si sice neumějí poradit s poškozenou pneumatikou či škytajícím motorem, zato však si v řidičských dovednostech s muži v ničem nezadají.

Řidičky tramvají nahrazovaly řidiče od let šedesátých uplynulého století. Práce nepříliš složitá, spíše stereotypní. Nyní přibývá žen v městské a linkové autobusové dopravě. Slabé pohlaví si troufá i na těžkotonážní mezinárodní kamionovou dopravu (MKD), ale pouze některé adeptky se dokáží vyrovnat se složitějšími pracovními podmínkami šitými na míru mužským protějškům. Samotné řízení kamionu, znalost cizích jazyků, nalezení místa vykládky a nakládky a s tím spojené administrativy, nepředstavují pro řidičky zvýšenou zátěž. Nicméně psychosomaticky vyčerpávají ženy časově náročné dálkové trasy a těžké činnosti spojené například se stahováním a natahováním plachty, výměnou kola, odpojováním a připojováním návěsu, aj

Směna řidičky kamionu začíná stejně jako u řidiče mezi půl pátou a půl šestou hodinou ranní, případně o půlnoci nebo po čtrnácté hodině a trvá s přestávkami devět i více hodin. Za tu dobu se musí řidička postarat o vyložení a naložení nového nákladu. Dříve než se vydá na zpáteční cestu by se měla dosyta vyspat a postarat se o hygienu. Výkonnost žen rovněž oslabují menstruační příznaky manifestované tenzemi, rozladami, bolestmi hlavy a nesoustředěností. Existují představitelky něžného pohlaví, pro které je řízení koníčkem.

„U nás pracuje osmadvacetiletá štíhlejší blondýnka šestým rokem naprosto v pohodě. Nemá žádné úlevy a jsou na ni kladeny stejné požadavky jako na muže. Přesto patří k nejlepším řidičům. Jezdí na pravidelné sedm set kilometrové trase do Německa, takže ví co ji kde čeká. Na místě vykládky pouze přepřahá návěs. Potíže by nepochybně měla s výměnou kola,“ pěje chválu jednatel středně velké dopravní společnosti a jeho názor doplňuje vyježděná pětačtyřicetiletá řidička těžkotonážního kamionu: „Při řízení kamionu jde o sebevědomí, uvážlivost a profesionalitu. Vím co si mohu dovolit aniž bych při tom riskovala. Chlapi bývají při řízení agresivnější a ješitní, ale pravda je, že reagují rychleji a to někdy rozhoduje.“

Při dnešním zoufalém nedostatku řidičů se snaží zaměstnavatelé předcházet úbytku řidiček MKD nejen tím, že je nasazují na nenáročné a opakující se trasy, nýbrž i tím, že jim nabízejí pozici „střídačky“. Muž řídí a odvádí těžkou práci. Žena jej při řízení střídá a stará se o „papíry.“ Oba spolu tráví, na dálkových trasách třeba do Španělska, v kabině kamionu den i noc. Časem se zpravidla vytvoří neformální dvojka, která se může intimně sblížit. A to obvykle odstartuje konec profesní spolupráce. Problémy se vztahem, zvláště jde-li o již zadané partnery, nezřídka také vyústí v ukončení pracovního poměru, případně i manželství.

Profesiogram řidičky v hromadné osobní dopravě obsahuje tytéž parametry jaké platí pro řidiče. Odlišnost existuje v náplni práce. Ženy nejsou nasazovány na dálkovou a zájezdovou autobusovou dopravu. Převážně pracují na městských a okresních linkách.

Psychickou zátěž představuje pro pozici řidičky autobusu odpovědnost za zdraví a životy cestujících. K jejím základním povinnostem náleží hlavně dodržování předepsaného časového harmonogramu v se měnících dopravních podmínkách. Za důležité se považuje zachovávání vyváženého vztahu s cestujícími.

Na rozdíl od řidiček MKD jsou řidičky autobusů starší. Průměrný věk se pohybuje od 35 do 45 let. Podobně jako řidičky tramvají mají řidičky autobusů v městské dopravě tzv. turnusy. Na směnu nastupují například okolo čtvrté hodiny ranní nebo po třinácté hodině a mohou končit i hodinu po půlnoci. V pracovní době mají opakované desetiminutové přestávky, jednu půlhodinovou a hodinovou.„ Šoférská dovednost našich pěti pracovnic je srovnatelná s řidiči. Jsou svědomité,dostatečně sebejisté a velmi dobře vycházejí s cestujícími. Nepřišla na ně jediná stížnost.Denně najezdí napříč Plzní, ve dne i v noci a ve špičkách, přes 130 kilometrů.Občas se potýkají s odborným popsáním případné technické závady,“ pochvaluje ženy dispečer plzeňského podniku ČSAD autobusy a.s..

Řidičky autobusů na vesnických linkách v okresech splňují také stejné požadavky jako jejich mužské protějšky. Obvykle začínají „turnusový oběh“ o půl páté ráno a konči kolem osmnácté večer s přestávkou od 8 do 12 hodin. Za volantem jsou ve všední dny i o víkendech, ve vedrech, v mrazu, za deště, plískanic, mlhy a sněžení. Měsíčně najezdí přes pět tisíc kilometrů.

Ministerstvo dopravy ČR registrovalo k 1.1.2007 celkem 7 342 646 řidičů, z toho řidiček 37, 2 procenta. V porovnání s rokem 1975 stoupl počet řidičů z povolání zhruba třikrát a řidiček bezmála dvakrát. Nevídaný vzrůst je nositelek skupiny D. Před 32 roky mohlo řídit autobus pouhých 127 žen.

Významné odlišnosti v nehodovosti jsou mezi řidičkami – amatérkami a řidičkami z povolání. Z více jak 17 tisíc nehod, kterých se dopustili v roce 1995 ženy, měly řidičky nákladu 80 a autobusů 10 nehod. V roce 2007 to bylo z celkového počtu téměř 28 000 havárií zaviněných ženami, u nákladních vozidel něco málo přes 1000 střetů a u autobusů jenom 44. Uvážíme- li, že profesionální řidička MKD ujede měsíčně nejméně šest tisíc kilometrů, jedná se v porovnání s amatérkami o selhání takřka výjimečné. Není sporu o tom, že většina řidiček z povolání se vyznačuje stabilizovanějším dopravním chováním, spolehlivostí, svědomitým dodržováním pravidel silničního provozu a bezpečnější jízdou ve srovnání s amatérskými řidiči a řidičkami i mnohými profesionálními řidiči.

V souladu se zákonem musí řidiči z povolání absolvovat lékařské, neurologické a dopravně psychologické vyšetření.

Analýzou závěrů výběrových dopravně psychologických vyšetření neúspěšných kandidátek na pozici řidičky MKD nebo autobusu dospíváme k nestejně strukturovaným skupinám. Jedná se o

1. ženy s nízkou psychickou výkonností, závislé, emotivně labilní až přecitlivělé, se sklony k úzkostnému reagování, podceňování svých schopností, se sklony k nerozhodnosti, s přemírou opatrnosti, s oslabenou sebedůvěrou a sebejistotou, sníženou stresovou odolností i nedostatečnou předvídavostí,
2. ženy s přiměřenou psychickou výkonností, vrchovatě sebevědomé, nezávislé, egocentrické, lehkomyslné, emotivně sice stabilnější, ale také chladnější, s oslabeným sebeovládáním, předvídavostí a obezřetností a s výraznější tendencí přeceňovat se a v zátěži reagovat nepřiměřeně až agresivně.

Dlužno dodat, že ženy první skupiny se hlásí o práci řidičky z povolání velmi vzácně. Neúspěšné žadatelky o práci řidiček z povolání citovaných skupin bývají problematické v dopravním provozu i v roli amatérek. Znevýhodňují je i nižší věk, mravní nevyzrálost s krátkou praxi. Nevyježděnost a nezkušenost se projevují například jízdou nad hranicí psychosomatické kapacity, unáhleným nebo neúplným zhodnocením dopravních podmínek a situací, omezenou předvídavostí, zachováváním bezpečného odstupu mezi vozidly aj.

Srovnání výsledků výběrových psychologických vyšetření mužů a žen, které jsme doporučili pro exponovanou dopravu, nesignalizuje závažnější odlišnosti. Kapacitu schopností mají obě pohlaví takřka rovnocennou. Tak například ve zkoušce zatěžování pozornosti, která obsahuje prověrku zrakové diskriminace, stupně koncentrovanosti, úroveň vnímání, hodnocení, rozhodování a reagování, nezaznamenáváme významnější rozdíly.Ve stupni a kvalitě řidičské inteligence zahrnující, kromě logického myšlení i předvídavost, také odlišnosti nenacházíme. V dopravních charakteru vyčnívají u žen spíše maskulinní rysy, samostatnost, rozhodnost, přiměřená sebedůvěra a emotivní stabilita, předvídavost, obezřetnost, spolehlivost, odpovědnost a dostatečné sebeovládání stejně jako u řidičsky bezúhonných profesionálů. Tento typ žen nemívá problémy ani s prostorovou orientací.


Řidičky z povolání s tímto psychologickým profilem, jak jsme si opakovaně ověřili, jezdí bez problémů a bez nehod. Dokáží se vyrovnat pánům řidičům a leckteré i předčí. Potvrzuje se hypotéza o tom, že řidičky, které mají najeto zhruba stejně jako muži, ovládají řízení stejně dobře, ale zůstává v platnosti i fakt, že většina profesionálek postrádá psychosomatickou kapacitu pro zvlášť náročnou dálkovou kamionovou nebo zájezdovou autobusovou přepravu.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ