Centrum psychologie práce, PhDr. Mgr. Karel Havlík : DOPRAVNÍ CHOVÁNÍ DNEŠNÍCH ŘIDIČEK JE SEBEVĚDOMĚJŠÍ

ZUŠ Nýrsko

Dopravní chování dnešních řidiček je sebevědomější

Dopravní chování dnešních řidiček je sebevědomější
Karel Havlík

Muži jsou dokonalejšími řidiči než jejich ženy, protože je za volant nepouštějí, aby se neukázalo, že řídí lépe… Víte co je auto bez řidiče – vůz, který řídí žena! Byla schválena dopravní značka pro ženy – konec kruhového objezdu.

Vtipy na motoristky pozbývají dnes platnost. Mnohé se na našich silnicích změnilo. Nebývale vzrostl počet dopravních prostředků a hustota provozu. Rozšířila se komunikační síť. Přibylo nových značek. Bezmála pětinásobně, v porovnání s rokem 1975, stoupl počet řidiček. Doznalo změn i jejich dopravní chování. Začíná se otřásat domněnka, že se ženy od mužů v řízení vozidel liší zejména bezpečnější jízdou.


Dokladem jsou dílčí statistická data a závěry orientačního výzkumu dopravního chování dnešních motoristek uskutečněného Centrem psychologie práce pro jihozápadní Čechy.

Výsledky naznačují posun k problémovému dopravnímu chování. Zatímco počátkem 80 let minulého století ukázal obdobný výzkum u dvou třetin řidiček na potřebu dodržovat předpisy, jezdit obezřetněji, odpovědněji a v duchu zásad defenzivní jízdy, nyní jsme totéž evidovali u necelých šedesáti procent řidiček.

Nemalá část motoristek se docela svižně adaptovala v současném uvolněnějším režimu na českých silnicích a dálnicích. Mnohé si zřejmě libují v roli opačného pohlaví. Přibližně dvě pětiny sledovaného vzorku žen předvádělo při jízdě autem vlastnosti a sklony příznačné pro problémové řidiče - agresivitu, odmítání autority, netoleranci, neodpovědnost a netrpělivost manifestované například neodůvodněným spěchem a zrychlováním, nepřiměřeně rychlou jízdou, riskováním, nerespektováním předpisů: jízda přes plnou čáru, nesignalizování změny směru jízdy z pruhu do pruhu i zahájení a zejména ukončení předjíždění, nedodržení bezpečné vzdálenosti, napomínáním vpředu jedoucího řidiče blikáním světly, troubením a zlobnými gesty, apod. Nelze vyloučit ani podezření na soutěživost typickou pro silné pohlaví. Sklon k závodění při běžném provozu není cizí řidičkám především moderních sportovních a robustních terénních vozidel obdařených vysokým výkonem, odolnou konstrukcí, masivními pneumatikami a prudkou akcelerací.

Motoristky se dnes na silnici projevují sebevědoměji a odvážněji v porovnání s řidičkami ze sedmdesátých let minulého století. Nejenže jich jezdí podstatně víc než dříve a ujedou větší počet kilometrů, ale jsou i mladší. Zatímco před pětatřiceti léty převládaly za volantem ženy ve věku mezi 25 až 35 let, dnes jsou četnější mezi dvacátým až třicátým rokem.

Odlišnosti v dopravním chování žen nepramení pouze z osobnostních a věkových zvláštností nebo dopravních podmínek, ale například i z vázanosti na typ dopravního prostředku. Mladá paní za volantem přepychové Mazdy bývá dominantnější a razantnější než řidička přestárlého Favoritu. Mohutné vozidlo pozvedá u leckterých žen stejně jako u mužů sebejistotu, kompenzuje pocity méněcennosti a posiluje dojem neohroženosti. Bez obtíží se přizpůsobí čilému dopravnímu ruchu a nezřídka kopírují mužský agresivní styl jízdy. Neobávají se opakovaně porušovat pravidla silničního provozu, ačkoliv je zpravidla teoreticky skvěle ovládají.

V této souvislosti stojí za zmínku výsledky průzkumu nazvaného Ženy za volantem – jak to vidí ony?, uveřejněném na internetovém webu Femina.cz. (2008): „Většina motoristek považuje auto za nejpohodlnější a nejrychlejší způsob dopravy. Přes 60 procent mužů si jízdu s autem užívá podobně jako polovina dotazovaných žen. Druhá polovina něžného pohlaví se však cítí při řízení stresována. Více než polovina žen si myslí, že řídí bezpečněji než muži. Třetina řidiček tvrdí, že nikdy neporušuje pravidla silničního provozu, zatímco z řidičů jen pětina. Celých 40 procent mužů považuje maximální povolenou rychlost na našich silnicích za příliš nízkou. S tímto názorem souhlasí 25 procent žen!“ Ostatně, jak vyplývá z našich pozorování, to realizují i v praxi.

Za jeden z dalších důkazů považujme statistiky, které naznačují relativní vyrovnanost způsobů selhávání řidiček a řidičů, i když v absolutních číslech se to jeví jinak. Tak například v prvním pololetí roku 2008 měly ženy na svědomí skoro 12 tisíc nehod a muži bezmála 67 tisíc. Takřka shodná data již nacházíme v příčinách selhání:

• Nepřiměřenou rychlostí zavinily motoristky 15,8 % nehod a motoristé 16,1%.
• Nesprávným předjížděním bylo u žen o pouhých 0,6 procent méně srážek než u mužů.
• Nedáním přednosti v jízdě bouralo skoro o deset procent víc žen než mužů.
• Nesprávný způsob jízdy souvisel u řidiček s 57 % střetů a u řidičů v 64 procentech.

V prvním pololetí roku 2008 zahynulo 48,6 procent motoristek a 46,6 procent motoristů kvůli nepřiměřené rychlosti a v přecházejícím roce zemřelo 47,6 % žen a skoro 50 % mužů. Nic na tom nemění fakt, že u řidiček končí smrtí asi tři procenta z tisíce havárií.

Řidičky obdržely v porovnání s řidiči méně trestných bodů, ačkoliv bodové postihy za překročení povolené rychlosti jsou u obou kategorií rovnocenné a tvoří zhruba polovinu všech nasbíraných bodů. Argument, že řidičky zaviní pětapůlkrát méně kolisí než řidiči tedy ještě neznamená, že by jezdily o tolik lépe. Statistiky například neuvádějí počet najetých kilometrů na jednu nehodu ani poměr počtu nehod k celkovému počtu řidičů obou pohlaví.

Ministerstvo dopravy ČR registrovalo v roce 2007 celkem 2 736 273 řidiček a řidičů 4 606 373, z toho je přes půl druhého milionu profesionálů, kteří najezdí měsíčně tisíce kilometrů.

S rostoucím počtem motoristek roste počet selhání. V roce 1985 způsobily řidičky asi pět procent všech nehod, v roce 1995 11 %, 2005 16 % a vloni 17 %. O třetinu stoupl následkem havárií počet mrtvých motoristek z 6,1 % v roce 1995 na 9,2 % v roce 2005.

Nestejná je i struktura nehodových událostí. Zatímco u řidičů nedochází v průběhu let k zásadním rozdílům, u žen jsou rozdíly zřetelnější - před 20 léty vévodí stejně jako loni nehody z nesprávného způsobu jízdy a nedání přednosti v jízdě, až pak následuje nevěnování se řízení. V uplynulém desetiletí se dere u žen do popředí zejména nepřiměřená rychlost. Zvyšuje se počet srážek kvůli nedání přednosti a nedodržení bezpečné vzdálenosti.

Něžné pohlaví dnes exceluje i na závodních drahách. Po vzoru slavné české závodnice Elišky Junkové z první třetiny dvacátého století soutěží se střídavými úspěchy na okruzích, v rallye a na výkonných motocyklech okolo dvacítky mladých žen. Herečka Zora Jandová strávila například v polovině devadesátých let dva roky v kokpitu sportovního auta: “Vždy jsem inklinovala k rychlosti a díky závodění jsem získala i rychlou reakci.“

Nebývale vzrostl v posledních patnácti létech počet řidiček tramvají, nákladních vozidel, mezinárodních kamionů a zejména autobusů městských i linkových. Řidičky z povolání jezdí bezpečněji v porovnání s řidiči a s řidičkami – amatérkami.

Z více jak 17 tisíc havárií, kterých se dopustili v roce 1995 ženy, měly řidičky nákladu 80 a autobusů pouze 10 nehod. Z celkového počtu téměř 28 000 kolizí v roce 2007 to bylo u nákladních vozidel něco málo přes 1000 nehod a u autobusů jen 44. Uvážíme- li, že profesionální řidička ujede měsíčně pět až šest tisíc kilometrů, jde v porovnání s amatérkami o selhání takřka výjimečné.

Řidičky z povolání s vyváženým psychologickým a mravním profilem jezdí bez problémů a bez nehod. Vyrovnají se „pánům řidičům“ a leckteré i předčí. Potvrzuje se hypotéza o tom, že profesionálky s odpovídající psychosomatickou kapacitou pro řízení, které mají najeto zhruba tolik kilometrů jako muži, disponují stejnou dovedností, ale platí i skutečnost, že většině žen se nedostává potřebné výkonnosti pro zvlášť náročnou dálkovou kamionovou nebo zájezdovou autobusovou přepravu.

Pravděpodobně berou za své tvrzení, že ženy jezdí spíše pomalu, neriskují a ve složitých situacích váhají. Časté suverénní dopravní chování mladší generace řidiček se dostává do rozporu s hypotézou o pudu sebezáchovy, který má ženu motivovat k obezřetnější a odpovědnější jízdě. Riskantní cestování se zapálenou cigaretou, s telefonem u ucha či s neupoutaným předškolákem na předním sedadle anebo po požití alkoholu, nebývají dnes vzácností.

Dopravní psychologie čerpala v šedesátých a sedmdesátých létech uplynulého století poznatky o řidičkách obdobně jako dnes pozorováním jejich dopravního chování. Soudilo se, kromě jiného, že mateřský pud ženám velí jezdit bezpečněji a přiměřeně rychle, neriskovat a nesoutěžit. Ženy nejiskřily sebedůvěrou, na které se podepsala motoristická nevyzrálost a nedostatečné zkušenosti byť v autoškole patřily k vynikajícím adeptkám. Zdůvodňovalo se to i tím, že partner nerad umožňoval svým manželkám řídit nebo je při řízení kritizoval, ponižoval a znervosňoval.

Ledacos z toho zřejmě poputuje do oblasti mýtů. Dnešní mladí muži bývají ke svým protějškům tolerantnější a za volant je bez obav pouštějí. Nutí je k tomu i životní styl výrazně
odlišný od způsobu života před třemi desítkami let. Automobil se stává nezbytným prostředkem pro chod domácnosti. Ženy jezdí auty do zaměstnání, obstarávají nákupy, vozí děti do školy, k lékaři, k prarodičům a při dlouhých cestách na dovolenou k moři úspěšně střídají u volantu manžela.

Motoristka třetího tisíciletí se tedy začíná v některých ohledech lišit od motoristky druhé poloviny století minulého, nicméně nestejnosti v ženské a mužské psychice zůstávají a formují jejich dopravní charakter. Osobnostní struktuře většiny reprezentantek něžného pohlaví vévodí, na rozdíl od mužů, emocionalita, empatie, bohatší i hlubší prožívání, citlivé až přecitlivělé reagování a oslabenější stresová odolnost. Úroveň schopností například koncentrace pozornosti a reagování, je u obou pohlaví vyrovnaná, avšak ve struktuře jsou patrné odlišnosti. Obdobné je to se stupněm a strukturou řidičské inteligence. Jen psychickou výkonnost mívají ženy v určitých vymezených oblastech v průměru nižší než muži. Ani motoristická předvídavost a prostorové vnímaní nebývají u žen nejsilnější stránkou.

Analýzou závěrů dopravně psychologických vyšetření a daty z praxe početného spektra řidiček - amatérek jsme vydělili okrajové skupiny s charakteristickými znaky, které mohou být zdrojem, spolu se souborem negativních osobnostních a mravních vlastností, poruchového dopravního chování:

1. řidičky s akcentovanými feminními rysy. provází při řízení zpravidla neklid, nejistota a nerozhodnost. Labilnější emoce a intenzivnější vnitřní život jim někdy nedovoluje stejně intenzivně se koncentrovat, vnímat dopravní situace a přiměřeně reagovat,
2. řidičky s převahou maskulinních vlastností mívají dopravní charakter vyrovnanější, chování adaptabilnější a reagování rozhodnější. Emoce ani prožívání je zpravidla nesouží. Nemívají však nouzi o přemrštěné sebevědomí, které u nich podporuje potenciální tendencí přeceňovat svoje schopností, dominovat a prosazovat se.

Srovnáváme - li celou pospolitost řidiček s pospolitostí řidičů jsou ženy v dopravním provozu statisticky úspěšnějšími. Ovšem nelze již pominout postupně narůstající počet motoristek s potenciální potřebou vyrovnat se mužům i v problémovém dopravním chováním a přebírat úlohu nedisciplinovaných účastníků silničního provozu s pohotovostí vyvolávat konflikty i kritické dopravní situace.

Srovnání charakteristik dopravně psychologických profilů amatérských řidiček a řidičů:

Ženy muži

• řízení nebývá osobní seberealizací řízení bývá osobní seberealizací
• mírně oslabená situační přizpůsobivost přiměřená přizpůsobivost
• slabší reakce na zrakové a sluchové podněty odpovídající reakce
• lehce ztížená předvídavost předvídavější
• snížená rozhodnost rozhodnost a sklon k razanci
• zkušenosti s kratší řidičská praxe zkušenosti z delší praxe
• hůře reagují na překvapivé momenty lépe reagují
• oslabená řidičská sebejistota zesílená řidičská sebejistota
• vzácné projevy agresivních reakcí časté agresivní reagování
• snaha vyhýbat se konfliktům v provozu tendence vytvářet konflikty
• problémy při řešení kritických situací zvládání kritických situací
• netíhne k soutěživosti a předvádění se soutěživost,ctižádostivost, ješitnost
• neoplácí chybné chování jiných účastníků sklon trestat ostatní za chyby
• vyšší vcítění k účastníkům provozu oslabené vcítění a sebeovládání
• dobrá snášenlivost a trpělivost snížená ohleduplnost a netrpělivost
• odpovědnější postoj k řízení méně odpovědné postoje
• svědomitost a spolehlivost nižší svědomitost
• labilnější emocionalita stabilnější emocionalita
• bohatší prožívání chudší prožívání
• pohotovost nechat se rozptýlit malá pohotovost k rozptýlení
• nižší stresová odolnost přiměřená stresová odolnost
• slabší psychosomatická výkonnost výkonnost v normě
• vyšší obezřetnost tendence k neopatrnosti a riskování
• sklon k defenzivní jízdě sklon k ofenzivní jízdě
• v krizi ubere zpravidla plyn v krizi obvykle šlápne na plyn
• snaha dodržovat dopravní předpisy tendence nerespektovat předpisy
• problémy s prostorovým vnímáním uspokojivé prostorové vnímání
• potíže s orientací při cestování přiměřená schopnost orientace
• sklon nepřeceňovat schopnosti sklon se přeceňovat a exponovat
• potřeba jet v souladu s podmínkami provozu tendence nejet v souladu
• velmi dobré znalosti pravidel průměrné znalosti pravidel
• nesnáze při řešení technických problémů dobře se vyzná v technice i řešení

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ